Přeskočit na hlavní obsah

Na víkend do Trevisa a do Verony...

Nějaký ten pátek zpátky jsme s kamarádkou Péťou začali spřádat plány na prohlídku Trevisa. Péťa viděla nějaké pěkné fotky, já jsem se chtěla ještě podívat do Verony, která je vlakem 1,5 hodiny a tak jsme našli společný volný víkend a vyrazili. Letenky v té době vyšli asi necelých 1500,-, ubytování nějak podobně na celou dobu.

Plán jsme měli jasný, takže jsme přiletěli kolem dvanácté do Trevisa. Ubytovali se, a šli prozkoumávat malé malebné městečko. Treviso je docela dost opomíjené, protože jenom kousek odtud jsou Benátky a většina lidí směřuje tam. Buď autobusem rovnou z toho jejich pidi letiště a nebo potom vlakem z centra Trevisa. Nenajdete tu obchod se suvenýry. Pokud chcete koupit nějakou magnetku nebo pohled, potom musíte do tabáku a projít jich několik, protože někde třeba nemají žádné jiné pohledy a magnetky než opět z Benátek.

My jsme před letištní halou vpravo nasedli na autobus číslo 6, který nás dovezl až k vlakovému nádraží. Jednosměrná jízdenka stojí 1,30 euro. Koupíte ji buď ve žlutém kiosku ještě v hale letiště nebo potom v tabáku - říká se jí Biglietto Urbano a má zelinkavou barvu. V autobuse ji potom musíte pípnout u automatu. Cesta trvá asi 20 minut z letiště k nádraží. My jsme odtamtud šli pěšky. Treviso je prostě malé městečko a tak polovina dne vám na něj bohatě stačí.

To ovšem neznamená, že by tu nebylo nic k vidění. Nejbližší informační středisko se nachází na Piazza Borsi, umí tu docela dobře anglicky (na italské městečko), můžete si vzít zdarma mapku a samozřejmě vám poradí, kde co potřebujete najít. Tam jsme se taky dozvěděli o magnetkách a pohledech. Známky k pohledům prodávají taky většinou v tabáku. A z 90% se snaží prodat "wifi známky", kde každá má svůj specifický čárkový kód a díky tomu víte, kde se ten váš pohled nachází. Problém je, že ho nemůžete vhodit do normálních červených schránek, ale do žlutých, které mají v určitých obchodech.

Jako v každém italském městečku, najdete tu malé a větší kostely. Jeden z nejhezčích byl kostel sv. Františka - Chiesa di San Francesco. Před jeho zdí je socha právě svatého Františka.


Ale co uchvátilo nás s Péťou obě byla spíš spleť kanálů a vodních kol a taky podloubí. 



Pokud si chcete užít městečko, bez toho, abyste někde zabrkli o nějaké turisty, pak tady se fakt nikdo nenacházel. Než si projdete všechny tyhle poklidné uličky, máte polovinu dne pryč. 

V sobotu hned ráno jsme jeli přímým vlakem z Trevisa do Verony. Zpáteční jízdenka nás vyšla asi na necelých 600,- na naše. Verona na tom s rozlohou města není o moc lépe než Treviso. Je to malé městečko skrz kterým protéká řeka Adiže a tak je plné mostů. Pokud od vlakového nádraží zamíříte vpravo, dojdete asi po kilometru po corso Porta Nuova až do historického středu, kde se na Piazza Bra nachází Anfiteatro Arena, nebo-li Arena Verona - takové menší Coloseum. Vstup do Areny je 10 euro na osobu, můžete si tam vesele fotit a koukat, jak je ta Verona maličká z nejvyšší řady. 


My jsme se ve městě nacházeli v době, kdy připravovali v Aréně sedadla, protože za pár týdnů tam začíná Operní Festival. Z venku skutečně připomíná Coloseum.


Teď zabrousíme trochu do literatury a proč je vlastně Verona tolik slavná. Všichni víte, že Shakespeare napsal svůj milostný román Romeo a Julie a zasadil ho do italského městečka Verona. Díky tomu teď Italové těží a tak všichni chodí ke Casa di Giulietta - neboli dům Julie. Vůbec se nemusíte bát, že byste se v těch uličkách ztratili, Verona je jedno z nejlépe značených míst, kde jsem kdy byla.

Dům Julie je na takovém mini pidi náměstíčku a všichni zírají na Juliin balkon, kam se dá za 4 euro vyjít. Pod balkonem je Juliina socha a samozřejmě suvenýr shop, kde si můžete koupit právě "wifi zmánky" a odkud vám ten pohled i pošlou. Můžete si tu taky koupit zámeček a přidat si ho na mříž, kterou sem zasadili. Celé místo je oblepené žvýkačkami. Nejen zdi, ale i strom, prostě všechno. No romantika hadr.



My jsme hlavně chtěli někam na vyhlídku, abychom si prohlédli celou Veronu. Dopředu jsme věděli o tom, že chceme vylézt na nějaký kopec a nakonec jsme zvolili, že chceme vidět vyhlídku z Castel San Pietro. Nahoru vás doveze lanovka za 2 eura. Tohle je pohled na kopec přes řeku a z kopce.


No a aby z toho nevyšla na prázdno architektura, tak samozřejmě, že jsme navštívili i nějaké ty kostely. Především tedy Duomo Verona, katedrála di Santa Maria Matricolare. Vstup stojí 3 euro.



Další úžasnou památkou je kostel Santa Anastasia.


Ve Veroně najdete spoustu bran do původního starého města. V roce 1117 většinu staveb ve městě poničilo zemětřesení, ale ta nejhlavnější brána se zachovala do dneška - Porta Borsari.


No a pak jsme úplnou náhodou zjistili, že existuje ještě Casa di Romeo - neboli Dům Romea, tak jsme se na něj šli podívat. Poznáte ho snadno. Lidi se tlačí na chodníku a koukají na úplně divnou zeď, kde je nápis Romeův dům. :D ...Ještěže hned vedle je kostel Santa Maria Antica, protože jinak by to bylo úplně zbytečné hledání a velké zklamání.


No a pak se propracovávám k hřebu našeho programu,  kterým bylo Muzeum umění Castelvecchio. Vstup dovnitř je 4,50 euro, můžete se projít po celém areálu, uvidíte naprosto úžasné obrazy, můžete si vstoupit na hradby a především potom můžete jít na most Castelvecchio (samozřejmě, že je to ten na obrázku nahoře). No a to bych nebyla já, abych se do toho krasavce nezamilovala.



Naše poslední cesta potom vedla ke kostelu San Zeno Maggiore, ale tam už jsme dovnitř nešli. Pomalu jsme se stáčeli zase zpátky k vlakovému nádraží.


Zpáteční cestu jsme měli tentokrát skoro na dvě hodiny s jedním přestupem a tak kolem půl deváté jsme byli na hotelu. Další den v neděli jsme už letěli domů. A dopředu už máme jasno, že se do Itálie musíme vrátit. Já jsem ještě neviděla Pisu a chci vidět pobřeží kolem Cinque Terre.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…