Podzim v Polsku...

Už nějakou dobu jsem si říkala, že jsem nikdy vlastně nevěnovala větší pozornost Polsku a když jsme byli v Egyptě s Petrou, tak nějak napůl jsme si vymysleli takové ty víkendové výlety jen tak vlakem někam blízko.

Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se pro Polsko jako jednu z prvních destinací. Petra se už dlouho chtěla podívat do Krakova a já zase pro změnu chtěla zabodnout ten svůj špendlíček do mapky, takže jsme narychlo spíchli náš operativní plán (často měním plány, lidi kolem mě by o tom mohli vyprávět).

Koupili jsme včasnou jízdenku po Evropě za 500,- cestu do Krakova a předpokládala jsem, že stejná cena bude i zpátky, ale byla o polovinu dražší. Vyrazili jsme nočním vlakem někdy po desáté večer. Noční vlaky mají to štěstí, že mají spoustu místa pro nohy.


Do Krakova jsme přijeli někdy kolem sedmé hodiny ranní a díky tomu jsme si mohli udělat ještě krásné prázdné fotky hlavního náměstí, kterému se říká Rynek Glowny a patří do Starého města. 


Kolik lidí může říct, že mají vyfocený Krakov za východu slunce. Příliš mnoho ne. Díky kapesnímu průvodci jsme našli bistro, které mělo otevřené už od osmi hodin a mohli jsme si v klidu sednout na snídani. Náš hostel byl asi 40 minut chůze od Starého města. Na check-in jsme měli ještě dost času, protože nás očekávali až ve dvě odpoledne, tak jsme mohli vesele brouzdat po městě. 

Krakov je město, které se dělí na několik čtvrtí. Tou nejvíc turistickou samozřejmě je Staré město. Z několika důvodů. Celou část obklopuje park, takže pokud milujete podzim jako já,nemůžete se vynadívat na tu nádheru barevného listí, ať už je počasí jakékoliv. 


Uprostřed náměstí je kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde je věž, z které každou hodinu hraje trubač na všechny čtyři světové strany. 

 

Celé náměstí je plné úžasných historických budov. 


Zároveň je tam Soukenice, která slouží jako trh. A z ní se potom dá vstoupit do krakovského Podzemí, které funguje zároveň taky jako muzeum. 


No a pokud se vydáte parkem, dojdete až ke královskému hradu Wawel. Na internetu jsme četli, že by si člověk měl zajistit lístky předem, protože na každý čas pouští jen určitý počet lidí, ale díky tomu, že jsme tam byli po 9.00 kdy otevírají, tak jsme v podstatě podobné věci nemuseli řešit a koupili jsme lístky bez problémů.



Lístek se kupuje na určité okruhy, které chcete vidět. Je tam možnost Státních komnat, Královských komnat, Královská pokladnice a zbrojnice, Archeologická část, Orientální umění, Dračí sluj, Sandomierská věž a Zahrady. My jsme zvolili Státní a Královské komnaty a lístek pro jednoho vyšel na 45 polských zlotých. 

Stále ještě mají úplně úžasně dochované vybavení hradu a pokojů, takže Péťa byla nadšená. Spokojenost nade vše. Měli jsme dost času, tak jsme si koupili ještě lístek do Katedrály a královských hrobek, který stál myslím 12 zlotých. Na zadní části lístku je plánek celé katedrály, protože je obrovská, takže se člověk může snadněji orientovat. 

No a protože už bylo něco po poledni, na chvíli jsme se posadili u řeky Visly, která protéká Krakovem a zabíjeli čas, než přejdeme most na druhou stranu řeky, kde jsme měli ubytování.


Ubytování jsme s menším blouděním našli, nějakou tu hodinku jsme si odpočinuli a protože jsem se v poslední době dala do tvoření scrapbookového alba, našla jsem si obchod, kde by měli prodávat právě věci na scrapbooking. Oběma nám vyhovovalo, že se to mělo nacházet v židovské čtvrti, kam jsme s Petrou stejně chtěli zamířit. 

Hledali jsme dlouho, až jsme nakonec našli prázdný obchod. :( Pravděpodobně ho mezitím zrušili. Pak už jsme se soustředili jenom na zkoumání Kaziměře, jak se jinak židovská čtvrť jmenuje. Šli jsme na židovský hřbitov a viděli pár synagog. Pokud chcete do hlavní synogogy Remuh a hřbitova, musíte si koupit lístek za 10 zlotých.  




Nakoupili jsme si ještě na další den lístky na dopravu do solného dolu a zjistili, kde máme nejbližší zastávku. Pak už jsme šli konečně spát.

Druhý den ráno jsme šli na zastávku autobusu 304, která jela až k solnému dolu Wieliczka. Cena lístku je 89 zlotých a zároveň je v tom i vstup do muzea. V celém solném dole se dá fotit a pokud si nestihnete koupit lístek za 10 zlotých povolující focení fotoaparátem (mobily se nepočítají), máte možnost si ho koupit ještě uvnitř po cestě.

Nejdřív sestoupíte 350 schodů přímo do solného dolu, což je asi 135 metrů pod zem. No a pak už procházíte asi 3 kilometry v podzemí a kolem vás je všude jenom sůl.


Je tu podzemní solné jezero.


A vrcholem celé prohlídky je solná kaple, která stále ještě slouží k modlitebním účelům. 


Už jenom aby to člověk viděl na vlastní oči stojí za to. Uvnitř je i komnata se suvenýry, je tam občerstvení, toalety a dokonce i restaurace. Další asi hodinovou část zabere prohlídka muzeí. Samozřejmě je dobrovolná a tak není nutné, abyste ji absolvovali, pokud se rozhodnete, že chcete odejít, potom se můžete dát východem k výtahům. Nemusíte se obávat, že budete šlapat 350 schodů zase nahoru. Mají výtahy. :D

Na internetu varovali, že uvnitř je chladno a člověk by se měl nastrojit, protože teploty se pohybují kolem 10 stupňů. První část byla docela v pohodě a nebylo potřeba, dalo se to zvládnout v mikině a člověku občas bylo teplo, ale na tu muzejní část je člověk vděčný za každou vrstvu oblečení. 

Když jsme vylezli z dolu, nakoupili pár suvenýrů, díky prohlídce jsme zjistili, že jsme kousek od zámku Župný, takže jsme se vydali ještě tam.  


Lístek stojí nějakých 8 zlotých a v podstatě ukazuje pouze to, jak se postupně vyvíjeli solničky. Moc toho tam není. Člověk to rychle projde.  Začínalo být chladnější počasí a cestou na autobus jsme si všimli polské restaurace, do které jsme rychle zapluli. Péťa si dala polévku z červené řepy a já jsem chtěla ochutnat pirohy s mletým masem a škvarkami. Jako bylo to dobré, ale strašně syté. Měla jsem co dělat, abych to dojedla. :D


No a protože bylo ještě docela brzy, když jsme se vrátili do Krakova, šli jsme ještě na hlavní náměstí, abychom se podívali do Krakovského podzemí. Vchodem jsou poslední dveře Soukenice. Koupili jsme lístek za 21 zlotých. Muzeum ukazuje archeologické vykopávky, které se našli pod městem. Je to fakt zajímavé. Jen se tam nedá fotit. :(  

Večer jsme u kávy a zákusku začali jsme s Péťou střádat plány nad tím, co budeme dělat další den. V podstatě jsme měli projité to nejdůležitější, co jsme chtěli vidět. Náš původní plán byl, že bychom strávili dva dny v Krakově a potom se přesunuli do Katovic. Takže jsme se vrátili k původnímu nápadu a na další den si koupili lístek z Krakova do Katovic. Vyšel nás kolem 90,- českých korun jedním směrem. Na autobusovém nádraží jsme Flixbus našli docela snadno a za hodinu a 15 minut jsme už byli v dalším městě. 


Katovice jsou jako každé polské město plné historických budov, kostelů a kostelíčků. 


My jsme po prohlídce těch nejdůležitějších zamířili do Historického muzea Katovic. V celém muzeu jsme byli v podstatě ještě s jedním klučinou úplně sami. Focení bylo povolené. Lístek stál myslím kolem 10 polských zlotých. První část byla vybavení bytu. 



Další potom následovala interaktivní prohlídka. 



Snažili jsme se to protáhnout co nejvíc procházkou po městě, protože jsme měli zabookovaný autobus nazpátek až na sedmou hodinu večer. 


Ale nehledě na to, jak moc jsme se snažili, začínalo čím dál tím víc pršet, bylo dvě hodiny odpoledne a nám se nechtělo zalézat na 5 hodin někam do restaurace a sedět na zadku, proto jsme se rozhodli dojít na autobusové nádraží a koupili jsme si lístek zpátky do Krakova. Stál 15 zlotých a odjížděl každou hodinu. 

Po cestě jsme ujeli dešti a v Krakově už bylo jenom pod mrakem. 

Sbírali jsme síly na náš odjezd druhý den. Podle internetu měl odjíždět vlak v 10:48, ale naše jízdenky ukazovaly odjezd v 10:14. Netušili jsme, co si o tom myslet, ale pro jistotu jsme se dopravili na nádraží na desátou. Překvapivě jsme skutečně odjížděli 10:14 a žádný vlak v 10:48 nejel. 

Takže moje rada, pokud chcete někdy vyrazit vlakem do Polska, držte se toho, co máte na jízdence. :D Protože pokud byste se řídili podle Idosu nebo ostatních jízdních řádů, možná byste ani nemuseli odjet. :D

Komentáře

Oblíbené příspěvky