Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za 5 dní jste někde přes 25 000,-. Tohle na mě fakt moc není. :D

Takže jsem šla na to logicky a vrátila se k mému osvědčenému plánování.

Koupili jsme letenky, které se pohybovaly kolem 6000,- zpáteční. Jo, zrovna moc v akci to není, o pár týdnů později byly kolem 4000,- , ale my jsme měli pevně vázané datum. Hotel nás vyšel každou na 2400,- a bydleli jsme asi 10 minut od stanice metra v centru. Zpětně můžu říct, že jsem za jídlo, suvenýry a dopravu na místě zaplatila 2600,-. No a potom jsme si koupili online přes internet Dubai pass na 3 dny za 3900,-. Součástí toho je 3.denní lístek na Hop On/Hop Off autobusy, vstupenka na Burj Khalifu, jsou tam slevy na nákupy, slevy na jídlo, které si objednáte a druhé stejné dostanete zdarma, lístek do akvária v Atlantis komplexu. Můžete vyrazit na bezpočet různých atrakcí jako pouštní safari, výlety lodí, zátoka plameňáků. Můžete jet autobusem do hlavního města Abu Dhabi a díky Hop On/Hop Off autobusu se v podstatě můžete zadarmo pohybovat po celé Dubaji, protože mají 3 různé cesty - červenou (City tour - městskou část), zelenou (Beach tour - pobřeží) a modrou (Marina tour - kam se dostanete do nejmodernější mrakodrapové části, kde je zátoka a 7 kilometrů dlouhá promenáda). Nejvýhodněji utracené peníze z celé akce. No a dokážete si to tedy dohromady spočítat, ne? Jsme u 14 900,-. To byli celkové náklady úplně se vším. :D Tak předpokládám, že teď jste všichni spokojení. Dušička má pokoj, neutratila jsem majlant za výlet do Dubaje.

Ok, asi bych měla začít od začátku. V půl deváté ráno letělo letadlo z Prahy, takže jsem nasedala v pět na noční vlak. Byli jsme s Luckou domluvené, že se sejdeme ve vlaku, někde se najdeme. Nenašli. Uprostřed noci prostě nevidím a už vůbec ne na které straně je lokomotiva. Nevadí, našli jsme se v Praze na hlavním nádraží. Nejsme malé děti, obě dvě zvládáme dojet vlakem na konečnou.

Nasedli jsme na první Airport Express, rovnou si nechali vystavit letenku od Smartwings a posunuli se na odletovou bránu, kde se začala kupit jedna nešťastná informace za druhou. Zapomněla jsem vytisknout mapu od letiště k hotelu. Nenastudovala jsem, jak se z letiště dostat k metru na terminál 1 nebo terminál 3. A ke vší té radosti jsem doma nechala polovinu věcí, co jsem měla vytištěnou. Náš voucher na Burj Khalifu. Náš voucher na 3.denní pas. Už ráno se mi nechtělo vstávat ve tři hodiny a po cestě vlakem mě ta nechuť nepřešla. Znáte ten pocit, kdy víte, že jste vstali levou nohou a prostě nic nebude vycházet. Teď to začínalo s touhle dovolenou a chtělo se mi ještě míň.


Ani výhledy při letu mi nespravili náladu a byla jsem čím dál tím víc otrávenější. Myslíte si, že jsem pořád nadšená z toho cestování, ale taky mívám blbé dny. Tentokrát se mi fakt nechtělo. Čím častěji cestuju, tím méně věcí řeším předem a zjistila jsem, že si prostě nějak poradím na místě. Ale tentokrát jsem byla sama na sebe naštvaná. Jakoby mi všechno protýkalo mezi prstama a já moc dobře věděla, že tohle bude nejhorší dovolená ze všech.

Na palubě jsme dostali kuře s rýží, které nám chutnalo. Občerstvení. Sušenku. Co víc si přát a já pořád přemýšlela nad tím, jak jsem mohla samu sebe tak zklamat, že jsem nic dopředu neprozkoumala. Bylo mi jasný, že Lucka už se mnou určitě nikdy nikam nepojede a já s cestováním prostě končím. :D (rozumějte, každý prostě může mít den blbec a tohle byl můj)

No a pak jsme se ocitli na místě. Prošli kontrolou, dostali krásná razítka do pasu. Lucka si vybrala peníze v bankomatu. Já jsem si vyměnila mých 50 dolarů (naivka jsem si myslela, že tolik přece utratit nemůžu), ale tahle blbá naivka si předem nezjistila nic. Neřešila jsem kolik stojí jídlo v obchodech, kolik bych si měla vyměnit. Neřešila jsem nic, protože vždycky všechno nějak dopadlo, takže tentokrát to dopadne taky. Bankomatní karta všechno jistí a Lucka měla vybráno docela dost peněz.

První problém nastal, když jsme se domorodce ptali, kde je metro a on nás poslal na konec terminálu, že tam ho určitě najdeme. Prostě pořád rovně. No jo, ale zapomněl zmínit, že další terminál je přes runway. Špatně, zpátky. Ok, druhá možnost, musí existovat shuttle busy mezi terminály. Všude ve světě to tak funguje. Tentokrát jsem si vybrala paní ve směnárně, kde jsem předpokládala, že už nějakou dobu pracuje a ona že jistě ví, jak to na letišti chodí. Shuttle bus prý mají, měli jsme jít pořád na konec terminálu, kde je zastávka. Ok, zastávka možná, ale ne pro turisty, protože jsme žádný shuttle neviděli. Dodatečně jsme zjistili, že shuttle funguje jenom pro zaměstnance. Tudy cesta taky nevedla, takže třetí možnost, taxík. To už vyšlo.

Dobré je, že si prostě člověk stoupne do fronty a jeden člověk volá taxíky takže to docela rychle odsýpá. Než jsme se nadáli, chlapec už nám ukazoval, že máme sednout do taíxíku s růžovou střechou (známka toho, že jsou to taxíky jen pro ženy). To bylo to jediné, co jsme nastudovali. Oddělené vagony metra, oddělené vagony tramvaje pro chlapy a ženy. Zahalená kolena a ramena. Definitivně jsme věděli, že většinou sedat do taxíku s růžovou střechou, abychom neměli problémy.

Dorazili jsme do hotelu, kde jsme se úspěšně ubytovali a hned na recepci nám sebrali pasy. Taky jedna z věcí, co jsem četla. Dubaj tímhle je vyhlášená. Já měla kopii pasu pro případ, že bych ho někde potřebovala, ale dobré je, že pokud člověk opouští hotel a řekne si o něj, vrátí vám ho. Moc jsem se v noci nevyspala. Časový posun. Tenké zdi, z chodby bylo všechno slyšet. A především děti ve vedlejším pokoji. Nikdo nijak extrémně nedodržoval noční klid. Dovolená začínala jako noční můra. Alespoň pro mě. A Lucka se cítila díky klimatizaci čím dál tím hůř. Měla rýmu a vypadalo to na pořádné nachlazení. Díky wifi jsem na pokoji v noci lovila z emailu všechna možná potvrzení a vouchery.

Náš první poznávací den jsme vstávali celkem pozdě, zmeškali snídani a naší hlavní prioritou bylo obstarat si Dubai Pass a lístek na vstup do Burj Khalify, který jsme měli objednaný na večer na 18:00. No jo, ale ještě by to chtělo dopravit se ke kiosku, kde nám vydají ten pas na všechny vstupy. Takže metro. Věděla jsem, že budeme chtít kupovat červenou kartu nebo červený turistický lístek. Prokličkovali jsme se za asistence GPS k metru, koupili červenou NOL kartu za 25 AED (vynásobte šesti a budete vědět za kolik). Ve stojánku vzali průvodce dubajským metrem a tramvajovými spoji a našli si cestu k Dubai Mallu, což je prostě obrovský obchoďák, kde najdete všechny světové značky oblečení, všechny možné jídelní obchodní řetězce, vodopád, kluziště na bruslení a prostě spoustu dalších divných věcí.

No a protože jsme si úspěšně v kiosku vyzvedli náš 3. denní lístek a dostali mapku, mohli jsme si naplánovat taky naši cestu. Rozhodli jsme se vzít zelenou trasu a modrou trasu Hop On/Hop Off autobusu. Díky tomu, že jsme mohli jezdit celé tři dny jsme chtěli zatím jenom ty trasy projet, nikde nevystupovat a při nejhorším si dát repete a udělat pár fotek.



Projeli jsme bez problémů, pak jsme na druhé cestě zeleným busem vystoupili na pláži a udělali si fotku, kterou musí mít každý turista s hotelem Burj Al Arab, což je taková ta divná plachetnice na druhé fotce. V době, kdy se stavěl to byl nejvyšší hotel v Dubaji.


Díky tomu, že jsme přesedali v Mall of Emirates, kde se jako první z parkoviště vstupuje do obchodního domu přes Carrefour jsme si uvědomili, že sice nemáme příliš mnoho peněz na rozhazování na jídlo v restauraci, ale definitivně si nakoupíme potraviny v Carrefouru a neumřeme hlady. Jaj! :D

Dobré zprávy! Den se začínal trochu vyjasňovat a já konečně měla dobrý pocit, že ne všechno se na téhle dovolené kazí. Mrakodrapy po cestě byly úplně neskutečné! Člověk by tomu fakt nevěřil a ty fotky to sotva dokážou vystihnout. Dubaj si prostě napravila pověst a už jsem konečně zase měla chuť poznávat nové světy. :D

Po čtvrté hodině jsme se vrátili zpátky k Dubai Mallu a vydali se hledat obchod At the Top, kde prodávají lístky právě na Burj Khalifu, abychom tam mohli vyměnit náš voucher za lístek. Než jsme se dostali na řadu bylo pět hodin večer a řekli nám, že rovnou můžeme jít dovnitř a nemusíme čekat na šestou večer, což bylo úplně super, protože se pomalu stmívalo a na město se snášel mlhový opar.

Vyhlídka ze 124. patra je úplně neskutečná.



Stmívá se celkem rychle a Dubaj se potom postupně rozsvěcí. Den plný zážitků jsme zakončili tím, že úplnou náhodou jsme byli večer u toho, když Khalifu rozsvěceli do všech možných barev. To se prostě musí vidět na vlastní oči. (PS: není šikmá, to jen já neumím držet foťák)



Vyfotili jsme ještě noční fontány a pár rozsvícených mrakodrapů a rozhodli jsme se vydat zpátky. V té největší špičce. Jak už jsem mluvila, v metru jsou oddělené vagony pro chlapy a pro ženy. No a tady jsme poznali spooooouuuustu žen z větší blízkosti, než by člověk chtěl. Zase na druhou stranu musím říct, že jsem se cítila dobře - většina jich byla menších než já. To se moc často nestává. :D

Další den ráno byla středa a tak jsme chvíli hazardovali z myšlenkou, že bychom plameňáky vynechali, protože Lucka prskala a smrkala o sto šest ze všech těch klimatizovaných místností. Ale nakonec jsme brzy ráno po sedmé vyráželi do města, abychom se dopravili metrem k Wafi Mallu, což je obchodní středisko, u kterého se nachází hotelový komplex koncipovaný po vzoru Egypta. Hned naproti je hotelová restaurace samozřejmě taky jako v Egyptě.


Když jsme předešlý den projížděli autobusem mezi mrakodrapy, zvykli jsme si s Luckou na to, že cokoliv je po světě za div světa, v Dubaji musí stát něco podobného, nejméně 3x tolik velkého. Takže Egypt je v Africe, ale nepřekvapilo nás, že tu musí mít něco extra. Abych nekecala, ukázka - londýnský Big Ben, italský Pantheon, americké Empire State Building a Chrysler Building, samozřejmě mají taky obchodní Dvě veže. Aby toho nebylo málo, momentálně staví nové londýnské kolo, které bude samozřejmě největší na světě. Jo a v Dubai Mallu mají vlastní kostru dinosaura.




Prostě trochu jiná mentalita, ale to zase odbočuji od tématu. Plameňáková zátoka, díky tomu 3.dennímu pasu jsme mohli nastoupit na autobus, který nás povozil po městě. Ukázal, kde se konají koňské závody a potom jsme odjeli do zátoky, kam jsme šli do dřevěné kukaně a mohli koukat na plameňáky.


Smradu jako v hradu díky tomu, že tam kluci žijí, ale vypadali krásně. Když nás odvezli zpátky, tentokrát jsme naskočili na červenou linku autobusu Hop On, Hop Off a prohlédli si tu městskou část a především Staré město.



Je to trochu zvláštní, že o kus dál už se tyčí obrovské mrakodrapy a je vystavěná Nová Dubaj. Původní plán byl, že bychom jeli do Abu Dhabi právě shuttle autobusem, který by nás ráno dovezl tam a odpoledne potom nazpátek, ale protože jsme nechtěli jet žádným klimatizovaným autobusem tak dlouho, aby Lucce nebylo ještě hůř, říkali jsme si, že využijeme veškeré výhody našeho pasu a tentokrát půjdeme do Atlantis akvária, které jsme měli taky v ceně. No a protože ještě nebylo tolik hodin, tak jsme nakonec znovu naskočili na autobus. Tentokrát proto, abychom se dovezli do Mall of Emirates. Chtěli jsme najít sjezdovku v obchodním centru. No a v Dubai Mallu jsme už předtím hledali kluziště a čtyřpatrový vodopád.



Pokud by vás napadlo, že chcete přece jenom na sjezdovku, půjčí vám tam bundu, ale musíte si připlatit za skříňku, a koupit si čepici a rukavice, permanentně je tam -4 stupně. 4x denně tam taky předvádí tučňáky pro malé děti. No a pokud je tam chcete jen nechat, můžou si bobovat. Prostě postavené na hlavu, ale člověk chápe, že mají důvod díky tomu prodávat kožichy, když je tam permanentně od 30 do 45°C.

Když jsme si ulovili všechny tyhle fotky, mohli jsme spokojeně říct, že máme všechno a jet zpátky. Naštěstí se rodiče s dětmi odhlásili z hotelu a já jsem se konečně vyspala.

Předposlední den začal optimisticky. Lucka se v noci neukašlala a neusmrkala k smrti. Já jsem se vyspala. Co víc si člověk může přát a tak jsme vyrazili do akvária Atlantis.




Konečně jsme měli dojem, že se můžeme rozšoupnout, protože Lucka přepočítala finance a zjistila, že je bohatá žena. Já už neměla ani floka. Co jsem chtěla, kupovala jsem si na kartu nebo jsem využívala Lucčiné hotovosti. :D

Zjistili jsme, že v akváriu je restaurace Gordona Ramseyho a tak jsme si tam obě dali zmrzlinu (asi jediná věc, na kterou jsme měli :D ).


Dva kopečky za 25 AED (jo, počítáte správně dva kopečky za 150,-). No raději to nebudeme rozebírat. No a rozhodli jsme se, že využijeme i naši slevu na jídlo z toho 3. denního pasu a tak jsme si v Charlie's koupili malý sendvič, hranolky s čedarem a slaninou a broskvovou limonádu. Díky tomu jsme měli tu samou objednávku zadarmo a platili jsme vlastně jen 36 AED, takže 216,- za dvě jídla. Spokojenost nade vše, a protože to byl náš poslední večer, šli jsme si sednout k fontáně a pozorovat západ slunce u Burj Khalify.


Na recepci jsme se pro jistotu ptali, jak se další den dopravíme na letiště. Zjistili jsme totiž na internetu, že skutečně shuttle autobus mezi terminály není. Z nějakého důvodu ho zrušili. Takže jediná možnost je taxík nebo autobus. A pátek je víkend. V Dubaji je pracovní neděle a víkend je pátek a sobota. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě. Na recepci nás ujistili, že nám ráno na ulici bez problémů chytí taxíka a nelhali.

Ráno jsme skutečně nestáli ani minutu u chodníku a už jsme měli taxi na letiště. Strávili jsme několik hodin čekáním na náš odlet a ten poslední den se mi ani domů nechtělo. Na Dubaj by člověk potřeboval mnohem víc času. Chtěla bych se definitivně podívat do pouště, do toho Abu Dhabi a taky projít marinu a projet se na loďce kanálem a vyfotit ty mrakodrapy zase z jiného úhlu. :D

Nemyslím si, že se ještě někdy do Dubaje podívám, tedy určitě ne cíleně přímo do Dubaje. Třeba tam zase budu přestupovat, ale na můj vkus je to příliš drahá destinace. :D Lidi na letišti si fascinovaně povídali o tom, jestli si tam měli koupit 2 nebo 3 kabelky a já s Luckou řešili existenciální problém, jestli vůbec nebudeme mít na jídlo. :D

Komentáře

Oblíbené příspěvky