West Highland Way den 08...

Den osmý 4.5. jsme vstali do zamračeného rána, ale stejně jsme měli jasno v tom, že víc než 2 hodiny na WHW nebudeme. Už jsme to měli jenom malinký kousek do města.

Sbalili jsme tábor ještě před osmou ráno než se otevřela recepce v kempu a už jsme byli na cestě pryč. Další noc v kempu zadarmo.

Trvalo nám něco přes půl hodiny dorazit do malého městečka Nevis, kde jsme si všichni poctivě udělali fotku a ve zdejším obchodě vyzvedli zdarma certifikát, který dokládá, že jsme ji skutečně prošli.

Originální, ta původní cesta West Highland Way dřív končila v tomhle místě, ale nakonec ji protáhli až do Fort Williamu, kam člověk dorazí za půl hodinky lehké chůze. Celé to nemohlo být delší den 2-3km. Což znamenalo, že jsme předešlý den ušli něco mezi 22-23km.

Pofotili jsme město Fort William, zatímco jsme čekali na Terku, než za námi dojde, která byla překvapená, jak rychle jsme to zvládli. Sehnali jsme nutné poslední razítko. Udělali jsme si i tady velmi důležité dokumentární foto, že jsme dorazili do konce a konečně jsme si mohli oddechnout, že to máme za sebou. Stylově samozřejmě pršelo. :D


Naše hobití společenstvo dorazilo do Mordoru (rozuměj Fort William). Ovšem nehledě na to, co jsem si představovala dřív, neměla jsem až takový pocit zadostiučinění, který jsem si očekávala. Cesta byla úžasná. Definitivně bych ji šla hned teď znovu, ale pořád jsem měla pocit, že tomu tak nějak něco chybělo. Ale to jsem celá já. Vždycky když se mi dovolená blíží ke konci jsem nostalgická a už se upínám k nějaké další. Momentálně jsem ve stavu, kdy plánuji nějaký další trek na příští rok.

Takhle vypadá můj pohled s razítky.


Abych dál nezdržovala. Ve Fort Williamu jsme ještě nakoupili nějaké suvenýry. Já si především koupila magnetku na lednici, kde se píše, že jsem prošla WHW. Dokoupila jsem několik věcí pro rodinu a už jsme vyrazili na nádraží, abychom mohli dvě hodiny čekat na náš vlak z Fort Williamu do Edinburghu. Skutečně jsme stihli spoj v 11:40. Jak jsme ušetřili hodně peněz za kempy, většinu jsme jich dali za jízdenku vlakem. :(

Museli jsme z Fort Williamu nejprve 4 hodiny do Glasgow, kde jsme měli 20 minut na přestup na další vlak. Z Glasgow potom hodinu do Edinburghu. Takže jsme se do hotelu dostali po páté hodině večerní.

Edinburgh nás samozřejmě přivítal slunečným počasím. Jak jinak. V podstatě nás sluníčko provázelo i zbývajících dny, které jsme tam strávili. Zvláštní je, když strávíte většinu vašeho dne pouze chozením a dostanete se do uzavřeného, relativně malého města, najednou vám všechno přijde hrozně blízko.

Ještě ten večer jsme se šli projít, nakoupit si potraviny, vyzjistit, kde jsou nejbližší obchody, které jsme snad mohli v nadcházejících dnech potřebovat. Nezapomněli jsme koupit cidera a znovu, tentokrát ve čtyřech oslavit příchod na svět nového člověka na druhé straně planety. :D

Udělali jsme si hned plán na další den, protože jsme z Edinburghu chtěli poznat co nejvíc. Budeme se jenom ztrácet ve městě. To by neměl být žádný problém. Neměli jsme mapu, pouze jeden jasný cíl. Dostat se k hradu Edinburgh, který by měl stát na nějakém kopci. :D Ale na Edinburgh jako takový udělám samostatný příspěvek.


No a pak už jsme mohli jít vesele spát, když konečně zafungoval cider. Ještě jsme tedy samozřejmě už asi po desáté znovu sledovali v televizi Pána prstenů. To by nebylo ono, aby v televizi nepokračovali s dobrodružstvím Froda a Sama. Ze všeho nejvíc mě mrzelo, že oni ještě stále svoji cestu jdou a ta naše byla za námi. :D

Komentáře

Oblíbené příspěvky