Přeskočit na hlavní obsah

West Highland Way den 08...

Den osmý 4.5. jsme vstali do zamračeného rána, ale stejně jsme měli jasno v tom, že víc než 2 hodiny na WHW nebudeme. Už jsme to měli jenom malinký kousek do města.

Sbalili jsme tábor ještě před osmou ráno než se otevřela recepce v kempu a už jsme byli na cestě pryč. Další noc v kempu zadarmo.

Trvalo nám něco přes půl hodiny dorazit do malého městečka Nevis, kde jsme si všichni poctivě udělali fotku a ve zdejším obchodě vyzvedli zdarma certifikát, který dokládá, že jsme ji skutečně prošli.

Originální, ta původní cesta West Highland Way dřív končila v tomhle místě, ale nakonec ji protáhli až do Fort Williamu, kam člověk dorazí za půl hodinky lehké chůze. Celé to nemohlo být delší den 2-3km. Což znamenalo, že jsme předešlý den ušli něco mezi 22-23km.

Pofotili jsme město Fort William, zatímco jsme čekali na Terku, než za námi dojde, která byla překvapená, jak rychle jsme to zvládli. Sehnali jsme nutné poslední razítko. Udělali jsme si i tady velmi důležité dokumentární foto, že jsme dorazili do konce a konečně jsme si mohli oddechnout, že to máme za sebou. Stylově samozřejmě pršelo. :D


Naše hobití společenstvo dorazilo do Mordoru (rozuměj Fort William). Ovšem nehledě na to, co jsem si představovala dřív, neměla jsem až takový pocit zadostiučinění, který jsem si očekávala. Cesta byla úžasná. Definitivně bych ji šla hned teď znovu, ale pořád jsem měla pocit, že tomu tak nějak něco chybělo. Ale to jsem celá já. Vždycky když se mi dovolená blíží ke konci jsem nostalgická a už se upínám k nějaké další. Momentálně jsem ve stavu, kdy plánuji nějaký další trek na příští rok.

Takhle vypadá můj pohled s razítky.


Abych dál nezdržovala. Ve Fort Williamu jsme ještě nakoupili nějaké suvenýry. Já si především koupila magnetku na lednici, kde se píše, že jsem prošla WHW. Dokoupila jsem několik věcí pro rodinu a už jsme vyrazili na nádraží, abychom mohli dvě hodiny čekat na náš vlak z Fort Williamu do Edinburghu. Skutečně jsme stihli spoj v 11:40. Jak jsme ušetřili hodně peněz za kempy, většinu jsme jich dali za jízdenku vlakem. :(

Museli jsme z Fort Williamu nejprve 4 hodiny do Glasgow, kde jsme měli 20 minut na přestup na další vlak. Z Glasgow potom hodinu do Edinburghu. Takže jsme se do hotelu dostali po páté hodině večerní.

Edinburgh nás samozřejmě přivítal slunečným počasím. Jak jinak. V podstatě nás sluníčko provázelo i zbývajících dny, které jsme tam strávili. Zvláštní je, když strávíte většinu vašeho dne pouze chozením a dostanete se do uzavřeného, relativně malého města, najednou vám všechno přijde hrozně blízko.

Ještě ten večer jsme se šli projít, nakoupit si potraviny, vyzjistit, kde jsou nejbližší obchody, které jsme snad mohli v nadcházejících dnech potřebovat. Nezapomněli jsme koupit cidera a znovu, tentokrát ve čtyřech oslavit příchod na svět nového člověka na druhé straně planety. :D

Udělali jsme si hned plán na další den, protože jsme z Edinburghu chtěli poznat co nejvíc. Budeme se jenom ztrácet ve městě. To by neměl být žádný problém. Neměli jsme mapu, pouze jeden jasný cíl. Dostat se k hradu Edinburgh, který by měl stát na nějakém kopci. :D Ale na Edinburgh jako takový udělám samostatný příspěvek.


No a pak už jsme mohli jít vesele spát, když konečně zafungoval cider. Ještě jsme tedy samozřejmě už asi po desáté znovu sledovali v televizi Pána prstenů. To by nebylo ono, aby v televizi nepokračovali s dobrodružstvím Froda a Sama. Ze všeho nejvíc mě mrzelo, že oni ještě stále svoji cestu jdou a ta naše byla za námi. :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…