Přeskočit na hlavní obsah

Země mnoha tváří... Portugalsko

Konečně nastala moje dovolená v Portugalsku. Znáte to, když se řekne Portugalsko, co se lidem vybaví? Pláže, pobřeží, skály a víno.

Já chtěla vidět od každého něco a díky tomu jsem si to rozplánovala na ten týden, co jsme tam strávili. Tentokrát se mnou chtěla jet moje kolegyně z práce Maruška.

Letenku jsme tentokrát nekoupili zrovna levně, vyšla na nějakých 4500,- a nemusíte mi říkat, že je to drahé, protože to moc dobře vím. :D Ale co, tentokrát jsem si to mohla dovolit a chtěla jsem, aby si Maruška užila dovolenou v pohodě, protože se v poslední době moc daleko nedostala. S jedním přestupem v Eindhovenu jsme večer po páté hodině dorazili do Fara. Nasedli jsme na městský autobus číslo 16 ( je možné sednout ještě na číslo 14 ale nejezdí tak často ), který je za terminálem letiště a za 2,25euro jsme dorazili k vlakovému nádraží, odkud to měl být kousek do hotelu. Není třeba se obávat, že byste přejeli zastávku, řidič vykřikuje, že jste na vlakovém nádraží, protože jsou na turisty zvyklí. Díky GPS jsme hotel našli během 10 minut, ubytovali se a chvíli si odpočinuli.



Faro je menší městečko, my měli ubytování daleko od pláže a naším jediným cílem cesty bylo poznat od každého co nejvíc a hlavně se procházet a nikde nesedět dlouho. Ještě ten večer jsme vyrazili na obchůzku okolí, obhlédli nejbližší supermarket, nakoupili jídlo a užili si západu sluníčka nad Atlantickým oceánem.


Další den jsme strávili obcházením města. Mohli jsme projít tak možná 10-15 kilometrů za den, úplnou náhodou jsme objevili nějaké památky, Algarve Forum ( což je něco jako Afi Palác v Pardubicích ), prostě velké obchodní centrum, věznici, nemocnici.

Faro je moc pěkné a fotogenické městečko, kde hned po ránu není ani noha. V neděli nefungují větší supermarkety, pouze večerky a většina obchodů a restaurací otevírá pozdě.




Stihli jsme si všimnout ještě autobusové zastávky, odkud nám měl další den odjíždět autobus do Albufeiry. Maruška nakoupila suvenýry, poslali jsme společně pohledy a užili si pohodový den plný výhledů na oceán. Ve Faru najdete na každém druhém  větším komínu nebo věžičce čapí hnízdo.


Další den ráno jsme se už celé natěšené vydali na 6:30 na zastávku, odkud jsme cestovali do Albufeiry. Lístek na autobusové nádraží do Albufeiry stojí 4,75 euro. Autobusák se nachází hodně daleko od pobřeží, takže je potřeba ještě sednout na městskou hromadnou dopravu - červenou linku 1 a nechat se odvézt do mariny. Lístek vyjde na 1,40 euro. Tam už stačí jen prokličkovat mezi domky a jste v přístavu. Ani tady nemusíte mít obavy, protože pokud jako my nebudete vědět, na které zastávce se nacházíte, řidič na vás zavolá, že jste dorazili do mariny, přestože nevidíte ani vodu, ani lodě.

Tam už je pouze na vás, co si vyberete za výlety. My jsme jeli katamaránem na 4 hodinovou plavbu po pobřeží a ještě se dělala zastávka, že se lidi mohli vykoupat. Celé to stálo 25 euro na osobu. Jedna z nejnižších cen.


Albufeira je to jedno z bližších městeček, odkud se pořádají výlety lodí na pobřeží Algarve až k Benagilu. Z Fara se dá samozřejmě taky vyjet lodí, ale většinou jsou to předražené celodenní výlety po nejbližších ostrovech, kde máte ještě oběd v ceně a zase celý den na vodě se nám trávit nechtělo.

Pobřeží Algarve je úplně nádherný. Samá jeskyně, samé krásné útesy, prostě úplně super. Tenhle výlet určitě stojí za to.


Pro mě nejdůležitější kritérium na celé té výpravě bylo, že se dostaneme až k jeskyni blízko Benagilu, které se říká Cathedral Cave. A je to tahle krasavice.


Výlet jsme absolvovali v pohodě. Na palubě si můžete koupit vodu nebo občerstvení, pokud potřebujete. Malá voda 300 ml je za 1 euro. Kolem druhé hodiny jsme dorazili zase nazpátek do Albufeiry a následovala zase cesta zpátky. Dobré je, že nasedáte na té samé zastávce, kde jste vystupovali. Poblíž je škola a děti kolem druhé hodiny končí. Co nás ale strašně překvapilo je, jak jsou děcka a teenageři ohleduplní a nenastoupí do autobusu, přednost dávají turistům.

Co se mi strašně líbilo po cestě bylo turistické letovisko Villamoura. Vypadá to tam nádherně. Předpokládám, že podle toho, jaké to tam bylo budou úměrné i ceny, ale pokud bych byla ten plážový typ, co si potrpí na luxus, zajímala bych se o tohle městečko.

Další den jsme odjížděli autobusem do Lisabonu. Dopředu jsem je kupovala přes internet na stránkách autobusové společnosti EVA, pokud budete mít problém zabookovat je na poprvé, nepanikařte, protože tohle se jim stává docela často. Mně se to povedlo až na nějaký čtvrtý pokus. :D

Cesta do Lisabonu trvala nějakých 3,5 hodiny. Vyráželi jsme v 11:00 a o půl třetí jsme byli na autobusovém nádraží. Je tu dobře značená cesta, kterou se dostanete na metro a vlakovou stanici, takže není potřeba zmatkovat.

My jsme si dopředu řekli, že si koupíme 3 denní lístek na dopravu, který platí pro vlaky na kratší vzdálenosti ( něco jako nadzemka ), na autobusy a na tramvaje. Lístek na 3 dny stojí 13,50 euro s tím, že platíte ještě 0,50 centů za kartičku, na kterou se vám ten lístek vytiskne.

Dole jsme si koupili lístek na jednosměrnou cestu metrem, což bylo 1,45 euro + 0,50 centů kartička a vesele jsme drandili na stanici Intendente, kde jsme měli zabookovaný hotel hned u východu. Odložili jsme si věci, chvíli jsme si odpočinuli a potom vyrazili pěšky na obhlídku okolí. Jako první ukazatel jsme našli cestu na hřbitov Alto de São João. 


Hřbitov stojí na kopci a je z něho docela dobrý výhled. Přemýšleli jsme nad tím, co budeme vlastně dělat další den. Museli jsme projít nejdůležitější památky, ale tou rychlostí jakou jsme chodili jsme si určitě mohli přidat na seznam ještě něco dalšího a tak večer, když jsem pak seděla v posteli mě napadlo, že oživím ten nápad s tím zajet se podívat na Ježíše, co se tyčí na jedné straně mostu 25. dubna. Cesta tam nebyla nijak extrémně komplikovaná a Maruška taky byla pro.

Hned brzy ráno jsme tedy zamířili na metro, nechali se dovézt na stanici Cais do Sodré, odkud jezdí lodě na druhou stranu na Cacilhas. Podle internetu by měla platit naše 3 denní jízdenka i na tuhle ferry, ale nechtělo nás to na turniketu pustit a na informacích nám řekli, že musíme koupit jízdenku, protože na loď neplatí. Takže jsme za 3 eura koupili zpáteční jízdenku na loď. Z přístavu jsme potom sedli na městský autobus 101 směr Christo Rei, co nás odvezl vlastně nahoru až k samotnému Ježíšovi. Hned za přístavem vlevo jsou autobusové zastávky, autobus odjíždí z té poslední s číslem 22 a jednosměrná cesta je 1,45 euro. Vstup na výhled pod Ježíšem je zdarma a stojí za to.




Dá se vyjet výtahem nahoru až k samotnému podstavci Ježíše. Stojí to 6 euro na osobu. A ten výhled taky definitivně stojí za to. Mimochodem, to je most, do kterého jsem se zamilovala.


Strávili jsme nějakou dobu tam a potom se zase vrátili stejnou cestou dolů do přístavu. Od přístavu z Cais do Sodré jsme vyrazili pěšky k Památníku objevitelů. Je to taková pohodová procházka podél vody, necelých 6 kilometrů. Není to nic fyzicky náročného a scenérií je spousta.



Dalších 1,5 kilometru je to od Památníku objevitelů až k Belémské věži, která se nachází ve stejnojmenné čtvrti. Je úplně nádherná, fakt si to nenechte ujít. Nemám nejmenší tušení, kolik je za vstup dovnitř, protože jsme ji obhlíželi pouze zvenku.


No a potom jsme se pomalu vraceli zpátky stejnou cestou nějakých deset kilometrů skrz město až k našemu hotelu. Po cestě jsme udělali ještě krátkou zastávku u Kláštera sv. Jeronýma. To je tak neuvěřitelně perfektní stavba. Se všemi těmi detaily něco přímo neskutečnýho.


Vrátili jsme se unavené do hotelu a přemýšleli nad tím, proč jsme si vůbec kupovali tu 3 denní jízdenku, když ji vlastně nepoužíváme. :D Ale přece jenom se hodila další den, protože to jsme jeli na výlet do Sintry.

Sintra je městečko nedaleko Lisabonu asi 30 minut jízdy nadzemkou ( vlakem na krátkou vzdálenost ). Už když dorazíte na nádraží, máte pocit, že jste si ocitli v jiným světě, protože podél cesty do historického centra jsou úžasné budovy samá věžička, barevné domky a to je teprve ochutnávka toho, co může Sintra člověku ukázat.

Hlavní důvod proč jsem do tohohle místa chtěla bylo najít "něco jako studnu", která na obrázcích vypadá úplně úžasně. Takže jsem strávila dlouhé hodiny hledáním toho, kde se ona věc nachází. Naše první cesta tedy vedla do Quinta da Regaleira. Vstup je 6 euro na osobu. Je to palác spojený s absolutně úžasným parkem, kde se všude nachází nějaká tajná zákoutí, jeskyně, vodopádky a především zmiňovaná studna ( šachta, prostě jakkoliv to chcete nazvat ). Některé jeskyně jsou osvětlené, některé ne a musíte si svítit mobilem.



A zahrady vypadají neskutečně úžasně a luxusně ( jak by řekla kamarádka :D ). Dýchá z toho na vás ta správná atmosféra tajemna, kdy si sami objevujete, kde co najdete.



Já jsem měla pro ten den druhé Vánoce, takže jsem nic dalšího k životu nepotřebovala, ale Maruška zmínila, že když už je jednou v Portugalsku, že by ráda viděla ten hlavní hrad. Tak jsme se vydali na smrtící krpál, na jehož vrcholu se tyčil palác Pena.

Viděli jste od Disneye pohádku o Aladdinovi? Tak to mi připomínal právě Pena palác. Koupili jsme si kombinovaný lístek za 20,90 euro do paláce + ještě lístek na vstup do Moorish hradu, který byl o trochu níž. Měli jsme v plánu se tam stavit na zpáteční cestě.

 


Nahoře docela foukalo díky tomu, že vanou větry od Atlantického oceánu, takže určitě doporučuju větrovku nebo něco teplejšího na sebe, přestože je venku 30 stupňů, nahoře budete mrznout. No a naše poslední zastávka ten den vedla k Moorish hradu.



Je to spíš takové opevnění, které místy ze správných úhlů připomíná Velkou Čínskou zeď. :D Na něm je taky větrno. Většina lidí nad 175 cm se tam po schodech plazí po čtyřech, protože není sranda s tím větrem bojovat. Mě to málem odfouklo z ruky mobil, když jsem dělala fotku.

K večeru jsme se potom vrátili zpět do Lisabonu a už před námi bylo jenom dopoledne strávené ve městě a cesta nazpátek. Sedm dní uběhlo jako voda.

A co by to bylo za fotky z Lisabonu, kdyby nikde nebyla stará tramvaj. Jistě, že ji mám taky. Hned několikrát.


V pátek nám letělo letadlo v sedm hodin večer, takže jsme dopoledne strávili balením. Odpoledne nakupováním suvenýrů a sezením v parku a večer nás České Aerolinie překvapili tím, že nám na letišti v rámci promo akce dávali dort, džus a šampaňské zadarmo. Dort byl dobrej. Džus taky. Ale šampaňský jsem fakt odmítla. Odlétali jsme asi s hodinovým zpožděním, ale nebylo to znát. Přiletěli jsme na čas, tak jak jsme měli, kolem půlnoci.

Tenhle článek je tak strašně dlouhej. Doufám, že to někoho bavilo až do konce. :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…