pondělí 19. prosince 2016

Do Athén s teniskama nelez...

Jsem zpátky z Athén. Hm. Přemýšlím, co ve mě zanechalo asi největší dojem z Athén. Pravděpodobně trh. V negativním slova smyslu. Nesnáším ryby a tam to pěkně smrdělo. *lol* ...Ale pokud bych měla mluvit o památkách, Acropolis se mi hrozně líbil. Poseidonův chrám na mysu Sounion byl zapomenutý kousek Řecka, kam moc turistů nezavítalo. První athénský hřbitov je absolutně kouzelný. Zachutnala mi baklava, ale dát si ji dva dny po sobě je utrpení. Neskutečně dobré je pravé řecké souvlaki. No nebudu předbíhat....



Vezměme to pěkně popořádku. Letěli jsme tentokrát z Bratislavy. Ryanair měl dobrou akci na zpáteční letenku. V Řecku jsem nikdy předtím nebyla a už dlouho jsem se chtěla podívat do Athén. Znáte to. Acropolis. Každý ho chce vidět. Což byla i jedna z našich hlavních destinací.

Tentokrát se přidala Lucka ( stará známá, o které jsem se zmiňovala už v Itálii, Praze, Londýně, Belgii ), Terka ( s kterou jsem byla na Aljašce a v Rakousku ) a tentokrát ještě Lenka ( pro mě neznámá osoba). Dopředu jsme bookli hostel, který jsme mimochodem tu první noc hledali skoro hodinu ( měl být od zastávky metra asi 10 minut ). To je tak, když vedu s GPS já. Prostě reklama na orientační nesmysl. :D

V noci jsme toho moc nevyfotili, za to jsme ale v hostelu objevili terasu na našem poschodí, nedaleko hostelu byla večerka, kde jsme koupili víno a první noc jsme vesele u partičky Prší oslavili, že jsme dorazili do hotelu a všechno klaplo. Byla sobota a byli jsme v Řecku. :D

Další den ráno se tradičně zamířilo do blízké pekárny a kavárny, kde měli absolutně úžasné zákusky, sendviče, kafe a čokoládu.

 

Rozhodli jsme se s Luckou, že to pojmeme jako gastronomický výlet a budeme ochutnávat. Takže každá z nás si koupila jeden zákusek a probíhala výměna. V podstatě jsme každá ožrala polovinu a vyměnili jsme si krabičky.  Teď když nad tím přemýšlím, někomu se to může zdát trochu extrémní, vyměňovat si rozjedené jídlo s jinou osobou. Jak už jsem se zmiňovala, Lucku znám strašně dlouho. Takže takové věci prostě neřešíme. :D Vlevo na obrázku je baklava a vpravo knafeh. Obojí mimochodem neskutečně sladké jako cecek, ale hooodně dobré. Určitě stojí za ochutnání.

Hned po snídani jsme zamířili na Acropolis. Na každém kroku máte nějaké památky. Dá se koupit hromadný lístek myslím za 35 euro, a díky němu potom máte vstupy do všech chrámů. A nebo si můžete na každém místě koupit a podívat se na menší rozvaliny a rozbořeniny. Cestou k Acropolisu jsou po levé straně zbytky Hadriánovy knihovny. Lístek stojí 2 euro.


Není to nijak obsáhlý komplex. Ale i tak jsem byla spokojená. Já mám ráda staré věci, na kterých je napsáno ničeho se nedotýkat. :D To pro mě znamená, že si musím šáhnout na něco tak starého. :D Když jsme tedy prochodili ten malý kousek pozemku, šlo se dál do kopce.

Athény jsou strašně zvláštní město. Člověk by řekl, že to bude něco jako Řím. Všude samá památka. Krásně čisto. Krásně nablýskáno, aby všechno přitáhlo turisty. Řekové si fakt na nic nehrajou. Alespoň mě to tak přišlo. Všechny domy jsou pomalované graffiti. Musíte se snažit hledat, abyste našli nějakou fasádu bez ozdob.


Podobnými ulicemi se vyškrábete na kopec a ještě cestou k slavnému Acropolisu si po pravé straně můžete udělat odbočku na velký kus skály, kterému se říká Mars Hill, Jeho oficiální název je Areopagus Hill


Dají se na něm fotit úžasné fotky Acropolisu ( jak vidíte nahoře vlevo ), posnídat (to jsme zvládli poslední den naší návštěvy ), posvačit (to jsme taky zvládli ), pozorovat nádherné západy slunce nad celými Athénami (i to jsme udělali ) a taky si na něm můžete pěkně zlomit nohu (to se nám naštěstí nestalo, ale pár lidí tam upadlo ). Moje první rada pro všechny, co se chystají do Řecka, neberte si kecky. Vezměte botky se vzorkem a můžete doufat, že máte alespoň 90% šanci že vám na těch omletých kamenech neuklouzne noha. Teď nemluvím pouze o Mars Hillu, ale platí to i pro Acropolis. Místy se to tam docela klouže. 

Co mě nejvíc upoutalo je asi pravděpodobně chrám Erechtheion. Ty sochy byly absolutně úžasný. 


No a pak samozřejmě člověk nesmí zapomenout na Parthenon. Mimochodem jak už to tak bývá, i ten opravují. :D 


Ze shora je úplně nádherně vidět Amfiteátr pod Acropolisem. V podstatě mají dva. Jeden větší ( vlevo ), kde se stále ještě hraje občas divadlo a jeden menší ( vpravo ).


Mým největším snem od momentu, co jsem věděla, že pojedu do Athén bylo podívat se na První Athénský hřbitov. Vím, že někomu to přijde trošku divný, ale já jsem na internetu prohlížela fotky všech těch bílých mramorových soch a náhrobků a zamilovala se. 



No a protože jsem měla splněné to nejdůležitější, zavládla mezi námi dohoda, že se sejdeme při západu slunce na Mars Hillu, abychom si vyfotili, jak vypadají růžové Athény. Takže jsme se opět prošli kolem celého Acropolisu, obešli ho na druhou stranu a mířili na nezapomenutelný zážitek. :D



Neděli jsme měli za sebou a další den jsme byli odhodlaní dojet na mys Sounion k Poseidonovu chrámu. Po troše bloudění jsme se dostali na správnou autobusovou zastávku, kde jsme zjistili, že trochu pozměnili jízdní řád a máme něco přes hodinu, než nám pojede autobus. Řešení bylo jednoduché. Nedaleko byl park. Bylo kolem osmé hodiny ranní a tak jsme se pustili do parku.

Udělala jsem několik absolutně úžasných idylických fotek parku, dokud na nás někdo nezačal křičet, že se něco nemá fotit, protože to nebylo dokončené. Ne že bychom měli tušení co přesně. :D Pravděpodobně asi stromy nějak nedorostly nebo byl problém, že jim někde nedozrálo ovoce, kdo ví co tím dotyčný chtěl říct. Ale některé záběry vypadaly fakt krásně.


Prostě park. No a pak jsme se rozhodli ho projít a to byl začátek našeho adrenalinového sportu. :D Nejdřív jsme měli pocit, že nás na každém kroku sleduje pán, který na nás křičel. Pak se kolem postupně začala vynořovat zvláštní individua podobná Polednici z Erbenovy Kytice. Narazili jsme na ohníček a už to pomalu začalo vypadat jako epizoda ze serálu The Walking Dead a do toho na jedné straně ještě budovali nějaké stany, do kterých nikde nebyl vchod a vypadalo to, že musíme jít jenom dál. :D 

V momentě jsme se otočili a zase to vzali cestou nazpátek. Naštěstí jsme si všimli, že mezi těmi stany prokličkovala "normálně" vyhlížející domorodkyně, takže jsme se vypadaly po jejích stopách a prošli jsme skrz na druhou stranu, kde už se nevyskytovala žádná podezřelá individua. Všechny jsme poděkovali tomu nahoře, že nám stále ještě zůstaly na krku foťáky typu Canon a Nikon, peněženky a chytré mobilní telefony ( Blackberry ) a rozhodli jsme se tu poslední půl hodinu počkat přece jenom na zastávce. Co kdyby náhodou autobus přijel dřív. :D

Našli jsme správný bus, jednosměrná cesta na mys Sounion stojí 6.90 euro ( žádných 5, jak jsem našla na internetu ) a dá se koupit lístek pouze jedním směrem. V Řecku mají zvláštní systém nakupování lístků. Prostě vejdete do autobusu a během jízdy vám pravděpodobně někdo jako revizor vytiskne lístky a tomu zaplatíte. Během cesty občas revizor vystoupí nebo řidič po cestě nabere nějakého jiného. Trochu zmatené na můj vkus, ale nevadí. Jejich problém. 

Jeli jsme podél pobřeží skoro 2 hodiny. Nezapomeňte si sednout vpravo po směru jízdy, abyste se mohli  kochat nádherným výhledem na moře a útesy. Stojí to za to.


My jsme dorazili k Poseidonovu chrámu kolem poledne. Vstup do komplexu stál 4 euro ( nebyl zadarmo, jak tvrdili na internetu ). Jestli tam bylo všeho všudy s námi 8 lidí, potom je to ještě hodně. Nádherně svítilo sluníčko. Trochu tam foukalo, takže pokud se někdo zdrží dýl, určitě doporučuju s sebou mít bundu nebo mikinu. 


Je odtamtud fakt nádherný výhled. My jsme strávili zbytek odpoledne koukáním na moře, čtením, kecáním. Na celém tom mysu v okolí je pouze jedna předražená restaurace, jeden obchod se suvenýry ( ale strašně milá paní to tam vede ) a toalety zadarmo. JAJ! Musíte mít srovnané priority. :D 

Poslední autobus nazpátek jel v 18:30, ale my jsme pro jistotu nasedli na ten v 16:00, protože jsme chtěli vyfotit západ slunce při jízdě. Sedněte si na levou stranu po směru jízdy. Tentokrát za řidiče. Západ slunce v Řecku byl jeden z těch nejúžasnějších zážitků a líbil se mi zatím asi nejvíc.


No, neděli jsme přežili plné zážitků. Všechny jsme si na hostelu zavzpomínali na náš adrenalinový den. :D A příští den jsme měli odlétat. Nevím, jak ostatní, ale mě se domů vůbec nechtělo. Naše plány se v některých místech rozcházeli na ten poslední den, takže já, Lucka a Lenka jsme se vydali znovu k Acropolisu, protože jsme chtěli posílat pohledy. Není jednoduché v Řecku koupit známku na pohled. Člověk si musí dát bacha. Na větších náměstích jako Monastiraki je neseženete. Buď skutečně někde v centru na poště nebo potom na Acropolisu, kde je prodávají za 80 centů. My jsme zamířili k pánovi, který měl suvenýry cestou na Acropolis a ten je vesele prodával za 85 centů za kus. Asi přirážka za to, že je musí nakoupit na Acropolisu a dojít si pro ně do kopce. :D 

Když jsme poctivě poslali pohledy, potom jsme se rozhodli posnídat/poobědvat na Mars Hillu a naposledy se rozloučit s Athénami z výšky. Tentokrát ale nebylo moc dobré počasí. Bylo bohužel větrno a tak to spíš bylo jako sedět někde na Větrné hůrce. :D To nás samozřejmě neodradilo. Jednou jsme tam zase vylezli, tak jsme se tam najedli, nehledě na to, že jsme přitom málem umrzli. :D

No a pak nastala taková drobná soutěž. Terka den předem básnila, že by chtěla najít osvětlený kostel, kolem kterého jsme bloudili první noc, co jsme přijeli. :D No a protože jsme Terku nechali v centru, tak jsme se rozhodli, že budeme lovit kostely taky. Někteří lidé loví Pokémony. My jsme chodili od kostela ke kostelu. Dali jsme jich během 2 hodin asi 6. :D


Dávám fotky alespoň těch dvou nejhezčích. Kdo chcete, určitě se mrkněte na rajče na fotogalerii, protože i ten zbytek kostelů stojí za to. 

Co bych asi tak napsala o Řecku? Mají úžasné dezerty a souvlaki. Nejkrásnější západy slunce. Nádherný hřbitov. Milé lidi ( pokud tedy nevlezete do parku :D ). A definitivně se sem musím vrátit. Chtěla bych někam na ostrov, abych zjistila, jak moc se liší od vnitrozemí a chtěla bych se především podívat ještě na Meteoru

No a to by byl asi konec. Doufám, že jsem na nic nezapomněla. No a příští článek už bude o Sri Lance. Letíme na konci ledna skoro na dva týdny. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat