Jak jsme cítili marihuanu a jak jsme jeli do Maastrichtu do kostela...

Z Gentu jsme vyrazili Flixbusem do Amsterdamu. Nestihla jsem koupit včasnou jízdenku, takže jsme zaplatili 18 euro na osobu. Jo, já vím, drahý. Vyprávějte mi o tom. *mleh* Cesta trvala nějaké necelé 3,5 hodinky. Ne že bych ji nějak extra vnímala. :D

Dorazili jsme večer v půl šesté na vlakové nádraží Sloterdijk a zrovna jako dvakrát moc světla nebylo. Foukal vítr, já byla vděčná za moji novou podzimní bundu a zkřehlýma prstama jsme se podle GPS snažili najít naše ubytování, na které jsme se všechny těšili, ale neměli jsme nejmenší tušení, do čeho jdeme. Train Lodge je fascinující nápad, kterým jsem byla unesená od momentu, co jsem to viděla na internetu a obrázcích. Je to vlak na odstavené koleji, z kterého nějaký génius udělal hostel.


Pokud vlezete dovnitř je to miniaturní kupé, kde spí tři lidi ( nebo víc, jsou i kupé pro šest ). Nevýhodou je, že není klíč od každého kupé, takže pokud odcházíte nebo přicházíte, musíte na recepci. Dobrá zpráva je, že recepce funguje 24 hodin denně. Dotyčný sloužící člověk vám jde odemknout jedním klíčem, který se používá pro všechny vozy ( někomu, kdo veze něco cenného by to mohlo vadit, batůžkářům ne, to špinavý prádlo fakt jako nikdo ukrást chtít nebude). :D

Druhá menší nevýhoda je, že se zvuk hrozně rozléhá, především v noci. *lol* Ale podle pravidel Lodge by od 22:00 měl být klid. Což většina lidí dodržuje. Jsou výjimky, co oslavují třeba do dvou do rána, ale to zase až takový problém pro pohodové lidi není. Buď u toho usnete, nebo pokud jste jako my, tak třeba jedna hodina ráno je teprve čas, kdy se pomalu "chystáte" spát ( = rozumějte, přečtu si ještě jednu kapitolu a pak to zabalím o tři kapitoly a hodinu a půl později ).



První noc jsme přežili, zjistili, že postele jsou pohodlné, sousedi koukají na britské sitcomy do pozdních hodin a my měli dostatek času si přečíst nějakou to knihu a vyluštit nějakou to křížovku. Tentokrát jsme nejeli s nijak přehnaným rozpisem, co všechno chceme vidět. Ani jedna z nás díky pracovním povinnostem nestíhala dát dohromady detaily, takže jsme se rozhodli zaimprovizovat, protože to stejně vždycky dopadne úplně stejně - někde se ztratíme, omylem najdeme všechno, co jsme chtěli vidět, kopu věcí, co jsme ani nechtěli vidět a pak se objeví ukazatele a my se zase úspěšně najdeme. V tomhle je Evropa rozhodně na cestování jednodušší.

Vyrazili jsme do města, museli si koupit jízdenku 5,5 euro za denní zpáteční jízdenku ze Sloterdijku na hlavní nádraží. A pak jsme se už jenom procházeli centrem. Jak si určitě dovedete představit, narazili jsme na šikmé budovy ( tady už jsme ale pochopili proč ), díky tomu, že je v Nizozemí legální tráva jsme byli přesvědčené, že buď to projektovali zhulení architekti nebo to stavěli zhulení dělníci. Víc možností není. :D

Pokud chcete ušetřit a nemáte zájem si kupovat trávu ( je k dostání na každém rohu ), stačí prostě procházet ulicí a věřte mi, bezpečně poznáte, kdo kouří a kdo ne. :D Potom ho prostě můžete následovat a máte nadýcháno zadarmo. :D

Co bych asi tak řekla o Amsterdamu, ano, našli jsme přesně to, co jsme chtěli najít díky GPS - dům Anny Frankové.


Další věc, co jsem chtěla byl nápis I Amsterdam, u kterého je prostě nutnost se vyfotit, když už sem jedete. To přece turisti dělají. Taky je u něj mimochodem lidí jak kobylek, takže si definitivně počkáte, až na vás vyjde vteřina a někde se uvolní místo nebo si vezměte někoho s ostrými lokty. Jako mám fotku, ano. Můžete vidět, že se docela oteplilo, mám krátký rukáv.


A cíleně jsme šli taky do Čtvrti červených luceren. Ano, i přes den se tam nacházela spoře oděná ........ hm, teď pátrám, jak to nazvat. Já bych asi řekla, že nejlíp je vystihovalo slovo individua. Předpokládám, že v noci ta čtvrť vypadá jinak, ale my jsme byli docela zklamané. Jako ano, na každém kroku vitríny, kde jsou slečny. Ano, všude samé muzeum sexu ( člověk to od té ulice očekává ), muzeum prostituce ( protože jedno je definitivně málo, přece jen je to nejstarší řemeslo, že? ), prodejny erotických pomůcek ( někde si člověk nakoupit musí ), bary a hotely. Nápisy, co hlásí, že za 2 eura se můžete stavit v domě na peep show. Nevím, neumím to popsat. Prostě nás to zklamalo.


Když jsme došli na konec Red Light Districtu, tak jsem bohužel musela konstatovat, že nejlepší byl asi pohled na labutě na vodě a potom kostel, co stojí přes řeku. :D

Hm, abych tady tedy nepovídala jen o tom, co nás celkově zklamalo, přesunu se k tomu, co jsme samozřejmě potkali úplným omylem - muzeum Van Gogha, muzeum Marihuany a hašiše, kostely, sochy.



No a co by to bylo za cestu do Holandska, abychom alespoň jednou naživo neviděli zblízka nějaký větrný mlýn. Tudíž jsme potom ještě prošli kus cesty, abychom dorazili k němu.


Hodně lidí se mě ptá, jak je drahé jídlo, ale to se v zemích Evropy pohybuje na podobné hranici. Je to v závislosti na tom, jak jste daleko od památek a turistických částí. Od 7-12 euro se najíte v restauraci. My trochu ujíždíme na italském jídle, takže většinou skončíme vždycky v nějaké italské.

Amsterdam jak už jsem řekla, je plný podivuhodných šikmých staveb.


Co tu najdete je Muzeum voskových figurín Madame Tussaud. Pokud potřebujete, tak je tu k dispozici i knihkupectví Waterstones, které nám udělalo neskutečnou radost. Definitivně potkáte spoustu nádherných historických budov a pak to nejúžasnější, vodní kanály a zákoutí.


Při troše neopatrnosti vás tady lidi porazí na kole, protože pozor, i když je na semaforu červená a auta stojí, cyklisti po stezce jedou dál. To jenom pro zmínku. U těch, co mají méně štěstí bych přemýšlela nad nějakým cestovním pojištěním. :D Nikdy nevíte, na koho narazíte. :D

No, přemýšlím, jestli bych o Amsterdamu měla ještě něco napsat. Určitě ochutnejte palačinky. Ty jsou absolutně luxusní. Nejen v těch obyčejných zapadlých bistrech, kde vám je přinesou na papírovém tácku a dají vám k tomu plastikový nůž ( pokud se budete líbit obsluze, přinesou vám vidličku a nůž, mě ho donesli :D ). Ale určitě v nějaké výborné palačinkárně. Na výběr je spousta druhů a sliny se mi sbíhají ještě teď. Řekla bych, že jsem ten náš Amsterdam shrnula, na to všechno jsme měli necelých 2,5 dne a stihli jsme to v pohodě.

Jeden den jsme si vyhradili na výlet do Maastrichtu. To jsem takhle jednou seděla u internetu a koukala jsem na nejúžasnější knihkupectví na světě a tam BYLO. Dominikánský kostel předělaný na knihkupectví a kavárnu. Říkáte si, že to určitě nemůže jít nijak dohromady, bude to vypadat kýčovitě a jak to asi tak může být velké, když kostel nemá patra. Potom jste ve všech bodech mimo. :D


Jako fakticky jsem se neskutečně zamilovala do toho prostředí. Všechno je tam původní a podél sloupoví jsou uměle vytvořené železné konstrukce, aby se člověk mohl jít podívat na knihy do patro. Vypadá to perfektně. Lucka, která píše blog o knihách, a já; jsme se obě shodli, že budeme v něčem podobném bydlet. Když na první fotce vidíte ten úžasný lustr, tak pod ním je právě kavárna vyobrazená na druhé fotce. Tohle stojí za vidění každému milovníkovi knih. A byla to úplně úžasná třešnička.

Abych tedy tak trochu vylíčila ještě Maastricht. Město není nijak extra velké, ale nenachází se v něm jenom to jedno knihkupectví. Taky má úžasné historické stavby, které stojí za vidění a ta nejúžasnější je bazilika svatého Serváce.


Než dorazíte od nádraží z Maastrichtu do centra, kde se nachází náměstí a tyhle poklady, procházíte po mostě sv. Serváce, z kterého je úplně úžasný pohled. Trochu mě omluvte, já jsem na ty mosty fakt ujetá. :D


No, to by pro dnešek stačilo. Jsem definitivně vyčerpaná. :D Příští zastávkou budou Athény, kam jedeme za měsíc na prodloužený víkend. :)

Komentáře

Oblíbené příspěvky