neděle 25. září 2016

Jak jsem se vydala do Chorvatska...

Konečně si můžu odškrtnout další zemi Evropy. Tentokrát Chorvatsko. S kamarádkou Luckou ( ano, ta samá z Itálie, Londýna a Prahy ) jsme se rozhodli, že tentokrát pojedeme za dámičky ( rozumějte jako za skutečné turistky a jeli s cestovkou ), protože čas od času si musím odpočinout od plánování, že?

Na jednu stranu jsem si říkala, že nevím, jak přežiju vyrazit znovu někam s 50 cizími lidmi, na stranu druhou to pořád vyšlo levněji, než kdybych si to organizovala s letenkou, ubytováním a výlety. Ten zájezd vyhovoval mně, vyhovoval Lucce a při cestě zpátky bylo jasné, že vyhovoval všem. :D ...Pravděpodobně čekáte, že bych asi měla mít nějaké narážky na film Účastníci zájezdu. Ten jsem neviděla, takže nemám v plánu být nijak vtipná. Abyste měli představu o ceně... zaplatila jsem necelých 5 500,- za těch 6 dní se vším ( cesta busem, ubytování, polopenze, Fish picknik, výlety krom vstupného ), takže podle mého ta cena šla.


Hned první den, co jsme dorazili, se jelo na Plitvická jezera. Což byla v podstatě ta jediná nejdůležitější věc, co jsem chtěla vidět. Celý den lilo jako z konve. Nehledě na to, že jsme se po celém dni procházení vrátili všichni unavení, promočení a absolutně zničení, tak Plitvice určitě doporučuju. I za deště byla ta jezera úplně nádherná. Jako upřímně, fotky z toho vyšly katastrofální. Celou dobu jsem měla strach, že mi foťák navlhne, každou chvíli jsem utírala proudy vody z čočky a to že jsem na sobě měla suché jenom tričko pod pláštěnkou fakt nepomohlo.

Jinak samozřejmě ty finanční záležitosti, protože jsme opět v České Republice a je třeba všem povědět, kolik kde se platí. :D Vstup do Národního Parku Plitvice stojí 120 kun ( alespoň nás to stálo, ceny se pohybují podle období, kdy tam jedete). Máte na výběr z několika možných tras, které trvají od zhruba 2-8 hodin, každý podle svojí náročnosti a co chcete vidět. Jsou tam mapky, takže se nijak neztratíte a většinou pokud zahnete do nějaké uličky, tak je slepá. Dovede vás pouze k vodopádu nebo jeskyni a stejně se musíte vrátit zpátky stejnou cestu na hlavní okruh. Na většině míst jsou dřevěné lávky nebo potom udělané cesty kolem jezer. Věřím tomu, že pokud máte skvělé počasí, je to fakt nezapomenutelná podívaná.

Nám když pršelo, tak první 2,5 hodiny to byla taky nezapomenutelná podívaná, pak už nám bylo všechno jedno. :D Podstatné se stalo dívat se, kam šlapete, aby vám někde na mokrých lávkách neuklouzla noha, abyste se, nedej bože, zároveň taky nevykoupali. To je mimochodem v Plitvicích zakázáno.


Příroda je fakt nádherná a jezera přechází z jedné barvy do druhé. Fakt jsem si přála, aby alespoň na chvilku přestalo pršet a měla jsem alespoň jednu fotku, se kterou jsem mohla být spokojená, ale všechny jsou prostě mokré. :D


Ubytování jsme měli v apartmánech místních lidí v Igrane a nemohli jsme si stěžovat. Hned pod námi byla restaurace, kam jsme chodili na snídaně a večeře. Majitel ( zároveň i vlastník restaurace) byl super.

Druhý den ráno nás Igrane přivítalo do slunečného jitra a na problémy s promočenýma botama z Plitvic se zapomnělo. Zbytek dovolené už potom proběhl s naprosto ukázkovým počasím. Neustále slunečno, neustále vedro na padnutí. :D


Náš původní plán byl udělat si den volna a válet se, protože na programu od cestovky byl fish picknik a výlet na ostrov Hvar. Nemusím asi nikomu opakovat, že ryby mi nechutnají. Lákadla, že na přivítanou dostaneme rakii ( což je místní kořalka ) a že na zpáteční cestě bude ochutnávka vína, se mně skoro abstinentovi zrovna nezavděčila, ale tak člověk by měl asi poznávat ostrovy a kouknout se, jak to vypadá i jinde, takže jsme nakonec vyrazili.

Co bych k tomu asi tak řekla... stalo se několik věcí. Dostala jsem místo ryby kuřecí řízek. Jaj! Bod pro cestovku! Nedostala jsem mořskou nemoc. Bod pro mě! Rakie mi nechutnala. Mínusové body pro Chorvatsko. A víno je všude stejně hnusné. Mínusové body pro celosvětovou výrobu vína. :D

Ostrov Hvar je asi tak 30 minut cesty lodí a na té části, kde jsme byly my, je písečná pláž 5 metrů. Všude jinde jsou oblázky, rozumějte kameny. Ale tak dají se tam fantasticky pozorovat krabi, co lezou z vody. A měla jsem čas konečně otevřít knížku. Dovolená přesně podle mého gusta. :D


Na zpáteční cestě jsme se navíc stavili v letovisku Podgora. Což je prostě další podobné letovisko jako Igrane. V podstatě jsou to namačkané apartmány u moře, kde je kolonáda s obchody se suvenýry, restauracemi, kavárnami a s tím životně nejdůležitějším - zmrzlinárnami. Dokážete si představit, že každý den si člověk musel dát zmrzku v takovém vedru a jak dobré je měli. Většinou se cena za jeden kopeček pohybuje od 7-8 kun v těch menších letoviscích a 10-12 kun na těch víc frekventovaných. Ale co za chutě mají a kolik toho dávají do jednoho kopečku, to se fakticky nedá srovnat s našimi českými. Výborné. Určitě doporučuju. Některé zmrzlinové stánky mají i speciální Premium sérii, kde se dočkáte chutí jako Tiramisu, Kinderino ( obdoba Kinder Surprise - což jsem mimochodem měla a je to kalorická bomba, ale výborná ) nebo černá čokoláda.


Den třetí jsme odjížděli do města Dubrovníku. To byla druhá největší atrakce, kam jsem se těšila. Jako viděli jste už fotky z Dubrovníku, z jejich hradeb? Určitě mrkněte na net. Stojí za to. Na cestě tam se přejíždí kus území Bosny a Hercegoviny, takže můžu zároveň říct, že jsem ještě na skok byla v Bosně a Hercegovině v městě Neum. Doufám, že se tam co nejdřív vrátím. Chtěla bych z ní vidět víc než jen jedno město a krajinu. :D Ale měli tam úplně fantastickou čokoládu.


Ježíš, ještě teď mám na ni chuť. :D Hned bych si dala.

No, pokračujeme dál. Dubrovník, známý především svými hradbami, pohledy na oranžové střechy a proslavený díky seriálu Game of Thrones (neboli česky Hra o trůny ). Je to staré opevnění, kam vstup stojí 120 kun, ale ty výhledy se vyplatí.


Ano, na druhé fotce dole můžete vidět přesně to místo, kde stála v seriálu Lena Headey. Když zastavíte u vstupu do starodávné části Dubrovníku, hemží se to tam lidmi, co odchytávají na různé projížďky po moři, na procházení městem s průvodcem, a především na Game of Thrones walking tours. Zájemců je mraky.

Na cestě zpátky jsme si udělali pauzu, abychom viděli Bačinská jezera.


Další den jsme se jak vyvržení vorvani vyvalili na pláž a dopoledne se slunili a koupali. Jop. Je mi jasný, že si asi klepete na hlavu a nedokážete si představit, jak jsem já ležela na pláži. :D No, četla jsem si. Takže nějaké ty 4 hodiny jsem to vydržela. Ale bylo to těsné. :D

Odpoledne jsme potom vyrazili na pohoří Biokovo. Absolutně úžasné výhledy a ještě úžasnější hlášky od řidičů to dokreslovali perfektně. Překvapivě jsme nesjeli dolů a vrátili jsme se z výpravy úplně všichni. Pohled nahoru, kam jsme vyrazili a pohled dolů, když jsme dorazili. :D


Krátká zastávka na Makarské byla potom podle mě úplně zbytečná, protože se tam nacházelo úplně všechno, co v ostatních letoviscích - moře, lodě, palmy, pohoří, zmrzlina, obchody. Vyfotili jsme si západ slunce. Asi nejvtivnější historka byla, když se setmělo a já se jala při světle z baterky v mobilu ( jistě chápete, že jsem naučená z Kambodže, že? ) objevovat, kam až vede cesta na útesech. Jako vedla daleko, ale moje dobrodružství skončilo, když jsem tam potkala pána, který dělal nevím co a ani vlastně nechci vědět co. :D


No a jak už to tak bývá, ti všímavější jistě vidí, že ty samé hadry a boty jsme měla na sobě v Kambodže a ve všech ostatních státech, takže fakt neutrácím peníze za oblečení. :D

Poslední den jsme se hned ráno vydali do Splitu, což je další městečko podél pobřeží, takže to znáte - moře, zmrzlina, lodě, obchody - nic nového, ale aspoň to obohatil Diokleciánův palác.


Je to normální funkční budova, uvnitř které jsou trhy a obchody.Rozhodně stojí za podívání. Neplatí se vstupné, protože je to budova veřejná.

A po Splitu se ještě jelo do Národního Parku Krka. Ano, ten, kde se točil Vinnetou. Musí se platit vstupné - 130 kuna. Jeli jsme lodí a potom prošli okolí toho nejznámějšího, co tam je - vodopád Skradinski Buk.


No a abych to nějak shrnula. Těšila jsem se do Chorvatska? Těšila. Byla jsem nadšená z Chorvatska? Z přírody rozhodně. Definitivně z národních parků a Dubrovníku. Na 100% byla sranda díky účastníkům zájezdu a řidičům. Ale přímořská letoviska? Myslím, že pokud člověk vidí jedno, v podstatě vidí všechny. Je pravda, že to samé by zase mohl někdo říct o vodopádech, takže je to na každém, aby si udělal vlastní názor.

Žádné komentáře:

Okomentovat