neděle 8. května 2016

Jeďte všichni na Tenerife...

Zdravíčko lidi, ne, nejsem mrtvá... měla jsem k tomu blízko. *lol* Ale úspěšně jsem se vrátila z Tenerife, kde jsem strávila úplně úžasných 8 dní.

Abych něco pověděla o Tenerife, well... je to ostrov vytvořený z vulkanických erupcí. Díky fenoménu, kterému se říká vracející se větry, tak část ostrova vypadá skoro bez zeleně, je posetá skálami a pravděpodobně jste kus viděli ve filmu Duna nebo kdekoliv, pokud se potřebují točit exteriéry filmů, co mají pustinu. A druhá část ostrova je pro změnu zelená, protože mraky se  rozbíjí o hory a díky tomu se můžete koukat na úžasné palmy a všechny možné druhy květin.


Tenerife je součástí Kanárských ostrovů a je největší a nejzelenější z nich. Pokud vyrazíte na nějakou pláž, většina z nich má černý písek nebo černé oblázky a sem tam uvidíte naprosto úžasné barvy kamenů třeba polovina zelená, polovina červená atd. Tenerife se dělí na spoustu turistických oblastí. My jsme bydleli v Puerto de la Cruz.

Najdete tu v podstatě úplně všechno. Zoo parky se zvířaty, botanické zahrady, palmenárium (doufám, že jsem to přeložila správně, prostě místo, kde jsou dovezené palmy z celého světa a pečují tam o ně a daří se jim). Moře je studenější, většinou pod 20 stupňů (lezou do něj jen odvážlivci - důchodci, co chtějí dostat zápal plic a skončit to rychle a ti mladší, kterým nevadí, že si přivezou jako suvenýr z dovolené zánět močových cest). :D Jak je vám asi jasné, já strávila čas na neschopence už na přelomu března a dubna, takže jsem si podobnou věc odpustila, ale vlezla jsem tam alespoň po kotníky. :D V moři jsou nejčastěji obrovské vlny, takže to je ráj pro surfaře.

Teploty se pohybují kolem 22 stupňů, ale záleží na tom, jak fouká vítr a jestli vyleze sluníčko. Pokud je mírný vánek a sluníčko praží, tak máte klidně i 28 stupňů, pokud je pod mrakem, prostě cítíte, že je kolem těch 22-24, ale zima není. Co bych ještě tak napsala... Tenerife má nejvyšší horu, která je zároveň i spící sopkou, jmenuje se Mount Teide. Je to nejvyšší hora nejen Tenerife, ale celého Španělska, má 3718 metrů nad mořem, kolem ní se rozprostírá Národní park Teide... a já vylezla nahoru. :D

To by asi mohlo stačit na začátek a teď trochu těch zážitků. Hm, kdyby se mě někdo zeptal, co je asi můj největší zážitek, řekla bych, že pravděpodobně místní lidi. Přijde mi, že za ten rok jsem toho procestovala neskutečnou spoustu (Londýn, New York, Aljašku, Vídeň, Itálii, Kambodžu, Paříž), ale ještě nikde jsem se nesetkala s tak strašně milými a ochotnými lidmi. To si fakt nedělám srandu. Oni vám vychází vstříc skutečně ve všem, hodně z nich díky turismu mluví anglicky a jsou tak absolutně pohodoví, že neřeší vůbec nic, ale zároveň když se dostanete mezi ně a mluvíte s nimi, snaží se vám poskytnout co nejvíc informací, rad atd. Už jenom díky tomu opravdu doporučuju tohle zažít. Najednou máte pocit, že kdyby v Česku lidi byli alespoň z poloviny takoví, celej národ by nemusel být tak na hlavu. :D

Kdo byste měl zájem, fotky jsem už nahrála na rajče, takže nahoře ve fotkách už to je. Teď už konečně začnu postupně. Abyste měli představu, takhle vypadal výhled z hotelu za světla a za tmy.


Jedna z největších atrakcí celého Tenerife je Loro Parque, park se zvířaty, kde předvádí různé show. My jsme vyrazili hned ráno na devátou a díky tomu jsme stihli většinu show bez milionů turistů. Ti se začínají slézat teprve po desáté nebo jedenácté a odpoledne už je tam narváno, to už fakt jste rádi, že jdete z davu pryč. Viděli jsme představení tuleňů, papoušků, delfínů, kosatek, je možnost kouknout na krmení tučňáků a pro mě to nejúžasnější... oni měli bílé tygry. Vždycky jsem chtěla mít... ano, napsala jsem to správně, mít bílého tygra, který by si ke mně chodil pro žrádlo. Od chvíle, co jsem četla Lvici Elsu jako dítě, jsem chtěla vlastnit kočkovitou šelmu. Jako lva ani náhodou, ale tygři jsou úplně úžasní a jak jsem rostla, postupně jsem upgradeovala a nakonec skončila u toho, že bílý tygr je to nejúžasnější stvoření na světě. *in love* ...jako docela se mi to splnilo, mám doma polodivokého kocoura, díky kterému mám 90% času rozsekané ruce, že vypadám jako kdybych se ze sportu sama řezala, ale tak jak říkám, co je komu po tom, jak vypadám. :D Odbočila jsem od tématu. Loro Parque...


Druhý nejúžasnější stvoření na světě podle mě je orca. *in love again* ...Jako tohle neskutečně perfektní zvíře jsem si zamilovala v momentě, co jsem viděla Zachraňte Willyho. Všichni viděli ten film a jediná věc, na kterou jsem myslela při té show je, kdo zachrání tyhle orcy. Já prostě chci někam, kde je uvidím ve volné přírodě, ale zase kde, aby to nebyla horda turistů na lodi, co nahání kosatky po oceánu. *sad sigh*

Jinak je tenhle park absolutně úžasná, obrovská zoo, kde mají vyžití úplně všichni. Děti z toho budou nadšení, dospělí se na podobných show pobaví a každý si přijde na svoje.

Další den jsem měla dopředu zabookované tour po ostrově. To je tak, když nevlastníte řidičský průkaz a nemáte možnost si půjčit auto. Začínali jsme právě výjezdem do Teide National Park. Projíždíte stovky kilometrů pustinou v horách kolem sopky.


Viděli jsme skálu, které se říká God's Finger (neboli Boží prst v češtině), jeli jsme kolem potoků zhornatělé lávy. Poslední erupce se na Tenerife odehrála v roce 1909 a nechrlil hlavní kráter Teide, ale nějaký vedlejší průduch, z kterého to nikdo nečekal.

Odtamtud jsme se serpentýnami nahoru přesouvali do hor, odkud je výhled na údolí a vesničku Masca. Je to pravděpodobně to nejúžasnější, co jsem na Tenerife viděla. Strávili jsme odpoledne v ospalé vesničce, kde nikdo nic neřeší, protože jednou za čas tam přijede autobus s turisty a ti rozhodně nenarušujou jejich koloběh. Kdysi dávno nikdo nevlastnil auto, takže všichni jsou závislí pouze na potravinách, co si sami vypěstují a mají pravděpodobně ty nejhezčí výhledy z oken, co si člověk jenom umí představit.


Na Tenerife se pořádají tours z přístavu, odkud se můžete zajet podívat právě na skály, které kryjí tuhle vesničku od moře. Jmenují se Los Gigantes a má to být absolutně úžasná podívaná. Věřím tomu, takhle to vypadalo z autobusu. Z moře to musí být lepší.


Přesunuli jsme se do další menší vesničky, co se jmenovala Garachico. Je známá tím, že jsou tam ve skaliskách přírodní jezírka, kam se lidi chodí koupat. Díky tomu, jak se vlny rozbíjí na skaliskách, tak tam vznikla jezera, do kterých v podstatě pořád dopadá z vln voda.


No a další den jsme koukali do mapy a hledali alternativu na koupání. Když není moře, alespoň někde se musí dát koupat krom hotelového bazénu. A objevili jsme uměle vybudovaná solná jezírka blízko pláže Martiánez, kde mají lidi vyžití. Jako tvrdí se, že mají být solárně vyhřívaná ale to vidělo vyhřívání tak možná z dálky, když prošlo kolem. Tentokrát jsem do toho vlezla. Už jsem jednou měla na sobě plavky, tak by vypadalo blbě se tam celou dobu jenom válet a nekoupat. :D


No a pak přišel můj geniální nápad udělat si fotku na skaliskách. :D Dokážete si představit já a moje geniální nápady. :D Jako fotku mám. :D


A k ní ještě takový malý suvenýr, že jsem sebou flákla a rozřízla si dlaň. :D Ale jako hojí se to. Už to mám skoro pryč. Navíc jsem se před odjezdem nechala očkovat, protože mi procházela tetanovka, takže určitě neumřu. :D Kdo měl jako předpokládat, že ty malý hajzlácký šutráčky se tak strašně kloužou. :D No a protože jsem těch skalisek neměla dost, tak jsem se ještě rozhodla, že strávím večer pozorováním západu sluníčka. Romantika musí být. :D Tentokrát se mi nic nestalo. Hlavně klid, lidi. :D


No a k dovršení mojí dovolené jsem se rozhodla vylézt na sopku Teide. Je potřeba speciálního permitu (povolení pro ty, co nemluví anglicky... omlouvám se, že to neberu víc v potaz a prostě na to zapomínám, ale angličtina je mi bližší než čeština *blushes*) od rangerů na sopce, abyste se mohli dostat až na samostatný kráter a přestože jsem půl roku dopředu hledala, ty permity už byli v čoudu. Takže jsem nakonec musela zařizovat výlet přes cestovku na Tenerife. Jako pokud by někdo mylně doufal, že tu horu obleze jinudy a vyhne se rangerům bez permitu, to bych nedoporučovala.

Zaprvé pokud slezete z cesty, ty skály jsou na zabití. A teď to myslím doslovně, je tam volný kámen a fakt se zabijete. Zadruhé, pokud narazíte na rangera, tak všem poctivě kontrolují permity před výstupem a musíte se prokázat občankou nebo pasem. Zatřetí, nahoře smíte strávit jenom hodinu a rangeři poctivě odškrtávají, kdo se vrátil. A další věc, ranger leze s vámi.

Díky cestovce se autobusem dojelo k Teide, nahoru lanovkou a zbytek šlapete pěšky. Nejen že vás z vysoké nadmořské výšky můžou bolet uši, ale navíc ještě poznáte, že je tam řidší vzduch. Uděláte tři kroky do schodů a jste zadýchaný, jak kdybyste vylezli do čtvrtého patra. Já se většinou zadýchávám v pátém patře na schodišti a tady si fakt člověk připadá neskutečně bez kondice.


Povinná fotka před výstupem a může se vyrazit. Nahoře je chladno. Jako viděla jsem tam magorky, co se rozhodli šlapat nahoru v žabkách, kraťáskách pod zadek a tílku. Doufám, že jim to šlo. :D To prostě může napadnout jenom turisty. :D ...Za mnou ta světle hnědá věc je kráter. :D Takže jdeme na to. Já a ještě dva kluci Cyprián a Ivan jsme měli zrcadlovky (foťák, pro ty, co nejsou tolik zběhlí v žargónu), takže to probíhalo asi tak, že jsme fotili každý druhý kámen a výhledy. :D Ty fakt stály za to.


A pak se došlo na určité místo a následovalo prohazování zrcadlovek, abychom si zdokumentovali, že lezeme. :D


Ano, snažím se dostat nahoru a nepadnout díky nedostatku dechu. Jde o to, že prostě musíte dělat častější přestávky. Spousta lidí se mě ptalo, co si vůbec pořád snažím dokázat tím, že lezu na hory. :D Nejvtipnější je, že vůbec nic. Mě to fakt baví. Jako ano, připadáte si, že zdechnete 90% času, co se plazíte nahoru blbým terénem, na kterém si při neopatrnosti každým druhým krokem můžete rozbít hubu, ale ty výhledy potom stojí za to. Fakt že jo. *in love*

No a když už se blížíte vrcholu, zjistíte, že to fakt je spící sopka díky neskutečnému smradu ze síry a díky tomu, že pokud míjíte jakoukoliv díru kolem kamenů, stoupá z nich pára a nemůžete se k nim ani přiblížit, jak je od nich horko. Jop, Teide jenom spí, rozhodně není vyhaslá.


Nažloutlá a nazelenalá barva je usazená síra, kouř je vidět díky bohu a na druhé fotce je fantasticky  "cesta", kterou nahoru lezete. :D Prostě o držku. :D A na nejvyšším bodě se dokonce musíte přidržovat řetězu, kdybyste náhodou ztratili stabilitu. Ale je to absolutně úžasná věc, když vylezete nahoru. Nikoho nenutím, ale jestli chcete v životě něco zažít, určitě se neohlížejte na to, co vám říkají lidi kolem nebo na to, že pro většinu budete vypadat jako blázen. :D Co na tom. Jedna dokumentární, že jsem to skutečně vylezla a potom výhledy.



Podle mě prostě dovolená stála za to. A ještě musím zmínit něco, co jsem zatím ještě nenapsala. :D Ještěrky všude kam se podíváš. Na vyhřívajících kamenech, u solných bazénů... prostě absolutně na každém kroku. :D


No a je to. Myslím, že jsem to shrnula dostatečně. A pokud by se někdo ptal, co je dalšího v plánu. Příští týden Rakousko. :D Samozřejmě zase hory a lezení po skalách.

V červnu bych měla mít dovolenou, takže doufám, že si vyšetřím nějaký čas, pokud dobře zkombinuju bráchovi směny se staráním o babičku. Pořád bych se chtěla alespoň na pár dní podívat do Barcelony.

Definitivně Chorvatsko v září. :D ...a tajně držím palce na levné letenky do Jordánska na Petru. :D

Žádné komentáře:

Okomentovat