Přeskočit na hlavní obsah

Praha... aneb budeme si hrát na turisty

Taková jedna nedělní zajížďka do Prahy, protože už jsem to doma nemohla vydržet. Nikdy jsem extra velká milovnice našeho hlavního města nebyla. Moc lidí, příliš mnoho národností, kapsáři (ne že by mi někdo něco ukradl), ale znáte to. Praha byla povinný výlet se školou, párkrát jsem se tam sešla s kamarádkami, nijak extra nevnímala památky, ale prokecala celou dobu s holkama. Nejdelší dobu jsem v Praze strávila asi na letišti před mými cestami.

Takže když padl nápad, že bychom s kamarádkou vyrazili tam, hned jsem po něm skočila. Nepsaným pravidlem bylo, že si s sebou vezmu foťák, aby ten výlet stál za to a co projdeme, to projdeme. Co neprojdeme, vrátíme se jindy, hlavně prostě být mimo Pardubice.


A protože se snažíme toho co nejvíc nachodit, vzali jsme to od nádraží na Václavák. To by nebylo ono, abychom se nepodívali, na sochu. Trochu počuměli obchody.



Pak jsme prošli Lucernou a skrz uličky na Staroměstské náměstí. Jukli na Orloj.


A za turistickou cenu 130,- jsme vylezli nahoru na věž, abychom měli nějakou vyhlídku. Využili jsme situace, že s námi nebyla naše třetí mušketýrka, která má strach z výšek. (Myslím, že už je nejvyšší čas se nazývat třemi mušketýrkami, protože jsme spolu absolvovali Itálii a ve stejné sestavě zamíříme i na Srí Lanku.) Já se děsila schodů, ale naštěstí tam bylo jenom jedno točité schodiště a jinak se šlo po malých kopečcích. Cestu lemovaly obrázky z minulosti. Přestože se ještě pořád vzpamatovávám z kašle a nervózně jsem očekávala, kdy začnu jako tuberák kašlat a kolabovat, nebylo to nijak fyzicky náročné. Přece nebudeme žádná béčka a nepojedeme výtahem jako všichni turisti. :D


Celou cestu od Staromáku až na Karlák se člověk nezbaví prodavačů, co prodávají trdelník za ceny od 50,- do 150,- . Jako úplně neuvěřitelný, kdo by za ten kus žvance dal 150 korun? Přece jenom jsme si ukořistili jeden nejlevnější za 50,-, abychom mohli říct, že jsme jedli něco v Praze.

Karlův most byl úžasná záležitost. Chvíli to vypadalo, že mě tam bude pronásledovat prodavač, protože jsem si dovolila vyfotit jeho ručně dělaná veledíla, ale statečně jsme ignorovali, jak za námi volal a naštěstí se nerozběhl, takže jsme pokračovali nevzrušeně dál bez adrenalinového zážitku. :D


Ta druhá fotka je právě ono zmiňované veledílo, které si prodavač poctivě bránil. :D Z Karláku jsme pěšky dali Pražský hrad. Turistů všude jako much. Člověka, co umí česky, abys pohledal, neskutečné množství japonců a korejců. Chvíli to vypadalo, jakože jsme opět v Benátkách nebo v Kambodže. :D Kamarádka toužila po čokoládě a jela do Prahy hlavně kvůli ní. :D


Po úžasně stráveném odpoledni a spokojeně teplém žaludku jsme se rozhodli, že naší příští zastávkou bude Vyšehrad. Já na něm nikdy nebyla a neodmítnu možnost podívat se na nějaký hřbitov. Poprvé a naposledy jsme sedli na metro a dojeli tam. Překvapil nás krkavec za plexisklem. :D Strašně se mi líbil. Chci si jednoho pořídit domů. :D


Hned po prvním kroku na hřbitov nás přivítal hrob Jana Nerudy a po něm už to následovalo. Honba na to, které slavné osobnosti najdeme bez manuálu. Příjemně strávené dvě hodinky. Když jsme vyšli ven hlavní branou ze Slavína, zjistili jsme, že tam právě je soupis slavných osobností. Takže jsme dali druhé kolo, protože nám utekl Waldemar Matuška a přehlédli jsme Vladimíra Ráže.


Na hřbitově jsme trochu vymrzli, takže nejlepší způsob, jak se zahřát, bylo vyrazit pěšky zase pěkně dál. Absolvovali jsme cestu u Vltavy kolem Národního divadla skoro ke Karláku a znovu na Staromák (který jsme samozřejmě nemohli najít). Na řece labutí, kachen a holubů jak nas*áno. Když se člověk jen trochu přiblížil ke břehu, už se srocovali, protože co kdyby z toho koukalo žrádlo. :D


To by nebylo ono, abychom se alespoň jednou někde neztratili. :D A když jsme tak mířili zpátky, rozhodli jsme se, že je nejvyšší čas na odměnu. Žádné z nás se zrovna moc nechtělo domů. Určitě by se v žaludku našlo místo na něco dobrého. A tak ze zdravotních důvodů jsme se vydali do Ovocného světozoru. Kamarádka je jejich obrovská fanynka a po téhle zkušenosti jsem jí i já. Já si dala griliášový dort a zázvorový čaj. Musela jsem pít něco zdravého, abych zahnala bacily. Co kdyby se mi vrátilo zpátky moje "nachlazení".


Než jsme nasedli na vlak, už bylo skoro pět hodin večer a my měli za sebou příjemně strávený den. Sice jsem se do postele dostala pozdě, ale určitě nelituju. Procházka to byla úžasná. Praha je nádherný město plný památek. Jediné, co mě v Praze štvalo je ta předraženost. Jsem pro, aby se udělali dvojí ceny. Pro turistu a pro domorodce. :D

Komentáře

  1. Tři mušketýrky :D to je dobrý ... no mě bohatě stačí koukat na fotky, co se týče toho výhledu :D ... a jsou krásný fotky :) Karlův most byl pro mě nej zážitek, když jsem tam byla loni s bábi.

    OdpovědětVymazat
  2. můj nej zážitek byl určitě krkavec... a potom Vyšehrad. tam je to úplně super a skoro žádný lidi. na hřbitově obzvlášť. :D a čokoláda byla fakt neskutečně dobrá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…