úterý 8. března 2016

Praha... aneb budeme si hrát na turisty

Taková jedna nedělní zajížďka do Prahy, protože už jsem to doma nemohla vydržet. Nikdy jsem extra velká milovnice našeho hlavního města nebyla. Moc lidí, příliš mnoho národností, kapsáři (ne že by mi někdo něco ukradl), ale znáte to. Praha byla povinný výlet se školou, párkrát jsem se tam sešla s kamarádkami, nijak extra nevnímala památky, ale prokecala celou dobu s holkama. Nejdelší dobu jsem v Praze strávila asi na letišti před mými cestami.

Takže když padl nápad, že bychom s kamarádkou vyrazili tam, hned jsem po něm skočila. Nepsaným pravidlem bylo, že si s sebou vezmu foťák, aby ten výlet stál za to a co projdeme, to projdeme. Co neprojdeme, vrátíme se jindy, hlavně prostě být mimo Pardubice.


A protože se snažíme toho co nejvíc nachodit, vzali jsme to od nádraží na Václavák. To by nebylo ono, abychom se nepodívali, na sochu. Trochu počuměli obchody.



Pak jsme prošli Lucernou a skrz uličky na Staroměstské náměstí. Jukli na Orloj.


A za turistickou cenu 130,- jsme vylezli nahoru na věž, abychom měli nějakou vyhlídku. Využili jsme situace, že s námi nebyla naše třetí mušketýrka, která má strach z výšek. (Myslím, že už je nejvyšší čas se nazývat třemi mušketýrkami, protože jsme spolu absolvovali Itálii a ve stejné sestavě zamíříme i na Srí Lanku.) Já se děsila schodů, ale naštěstí tam bylo jenom jedno točité schodiště a jinak se šlo po malých kopečcích. Cestu lemovaly obrázky z minulosti. Přestože se ještě pořád vzpamatovávám z kašle a nervózně jsem očekávala, kdy začnu jako tuberák kašlat a kolabovat, nebylo to nijak fyzicky náročné. Přece nebudeme žádná béčka a nepojedeme výtahem jako všichni turisti. :D


Celou cestu od Staromáku až na Karlák se člověk nezbaví prodavačů, co prodávají trdelník za ceny od 50,- do 150,- . Jako úplně neuvěřitelný, kdo by za ten kus žvance dal 150 korun? Přece jenom jsme si ukořistili jeden nejlevnější za 50,-, abychom mohli říct, že jsme jedli něco v Praze.

Karlův most byl úžasná záležitost. Chvíli to vypadalo, že mě tam bude pronásledovat prodavač, protože jsem si dovolila vyfotit jeho ručně dělaná veledíla, ale statečně jsme ignorovali, jak za námi volal a naštěstí se nerozběhl, takže jsme pokračovali nevzrušeně dál bez adrenalinového zážitku. :D


Ta druhá fotka je právě ono zmiňované veledílo, které si prodavač poctivě bránil. :D Z Karláku jsme pěšky dali Pražský hrad. Turistů všude jako much. Člověka, co umí česky, abys pohledal, neskutečné množství japonců a korejců. Chvíli to vypadalo, jakože jsme opět v Benátkách nebo v Kambodže. :D Kamarádka toužila po čokoládě a jela do Prahy hlavně kvůli ní. :D


Po úžasně stráveném odpoledni a spokojeně teplém žaludku jsme se rozhodli, že naší příští zastávkou bude Vyšehrad. Já na něm nikdy nebyla a neodmítnu možnost podívat se na nějaký hřbitov. Poprvé a naposledy jsme sedli na metro a dojeli tam. Překvapil nás krkavec za plexisklem. :D Strašně se mi líbil. Chci si jednoho pořídit domů. :D


Hned po prvním kroku na hřbitov nás přivítal hrob Jana Nerudy a po něm už to následovalo. Honba na to, které slavné osobnosti najdeme bez manuálu. Příjemně strávené dvě hodinky. Když jsme vyšli ven hlavní branou ze Slavína, zjistili jsme, že tam právě je soupis slavných osobností. Takže jsme dali druhé kolo, protože nám utekl Waldemar Matuška a přehlédli jsme Vladimíra Ráže.


Na hřbitově jsme trochu vymrzli, takže nejlepší způsob, jak se zahřát, bylo vyrazit pěšky zase pěkně dál. Absolvovali jsme cestu u Vltavy kolem Národního divadla skoro ke Karláku a znovu na Staromák (který jsme samozřejmě nemohli najít). Na řece labutí, kachen a holubů jak nas*áno. Když se člověk jen trochu přiblížil ke břehu, už se srocovali, protože co kdyby z toho koukalo žrádlo. :D


To by nebylo ono, abychom se alespoň jednou někde neztratili. :D A když jsme tak mířili zpátky, rozhodli jsme se, že je nejvyšší čas na odměnu. Žádné z nás se zrovna moc nechtělo domů. Určitě by se v žaludku našlo místo na něco dobrého. A tak ze zdravotních důvodů jsme se vydali do Ovocného světozoru. Kamarádka je jejich obrovská fanynka a po téhle zkušenosti jsem jí i já. Já si dala griliášový dort a zázvorový čaj. Musela jsem pít něco zdravého, abych zahnala bacily. Co kdyby se mi vrátilo zpátky moje "nachlazení".


Než jsme nasedli na vlak, už bylo skoro pět hodin večer a my měli za sebou příjemně strávený den. Sice jsem se do postele dostala pozdě, ale určitě nelituju. Procházka to byla úžasná. Praha je nádherný město plný památek. Jediné, co mě v Praze štvalo je ta předraženost. Jsem pro, aby se udělali dvojí ceny. Pro turistu a pro domorodce. :D

2 komentáře:

  1. Tři mušketýrky :D to je dobrý ... no mě bohatě stačí koukat na fotky, co se týče toho výhledu :D ... a jsou krásný fotky :) Karlův most byl pro mě nej zážitek, když jsem tam byla loni s bábi.

    OdpovědětVymazat
  2. můj nej zážitek byl určitě krkavec... a potom Vyšehrad. tam je to úplně super a skoro žádný lidi. na hřbitově obzvlášť. :D a čokoláda byla fakt neskutečně dobrá.

    OdpovědětVymazat