Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2016

Trabantem do posledního dechu...

Co bych asi tak řekla. Sice to s mým cestováním nic společného nemá, ale s cestováním ano. Někdo tyhle lidi znát nemusí. Kdysi dávno byl nadšenec Dan Přibáň a rozhodl se trabantem, ano slyšíte správně, trabantem objet určité části světa.

Jako první vznikl film Trabantem Hedvábnou Stezkou. Vzali střední Evropu, Balkán, Turecko, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán, Rusko, Ukrajinu, Slovensko a zpátky domů. Najeli něco přes 15 000 km, poctivě rozebírali a sestavovali trabanta znovu dohromady, ale zvládli to.

Druhé následovalo Trabantem napříč Afrikou. Tentokrát 2 trabanty a 20 000 km. Tunisko, Libye, Egypt, Súdán, Etiopie, Keňa, Tanzanie, Zambie, Botswana, Namibie a JAR.

Třetí bylo Trabantem Jižní Amerikou. Ve složení 2 trabantů, 1 fiata a 1 Jawy 250 (to je motorka, kdyby náhodou někdo nevěděl). Přes Guyanu, Brazílii, Chile, Peru, Bolívii. Momentálně to ještě pořád dávají v televizi na ČT2, pokud by měl někdo zájem. Teď jsou u desátého dílu ze dvanácti, takže už se to blíží svému…

Praha... aneb budeme si hrát na turisty

Taková jedna nedělní zajížďka do Prahy, protože už jsem to doma nemohla vydržet. Nikdy jsem extra velká milovnice našeho hlavního města nebyla. Moc lidí, příliš mnoho národností, kapsáři (ne že by mi někdo něco ukradl), ale znáte to. Praha byla povinný výlet se školou, párkrát jsem se tam sešla s kamarádkami, nijak extra nevnímala památky, ale prokecala celou dobu s holkama. Nejdelší dobu jsem v Praze strávila asi na letišti před mými cestami.

Takže když padl nápad, že bychom s kamarádkou vyrazili tam, hned jsem po něm skočila. Nepsaným pravidlem bylo, že si s sebou vezmu foťák, aby ten výlet stál za to a co projdeme, to projdeme. Co neprojdeme, vrátíme se jindy, hlavně prostě být mimo Pardubice.


Plány, plány, plány...

Zdravíčko... tak si vám tak spřádám plány. Znáte to: člověk míní a příroda mění... Nebo jak je to staré přísloví. Možná to byl Pán Bůh mění... V mém případě raději ta příroda.

Nějak mám dojem, že mám příliš málo dovolené. :D ...já vím, může se stát, že někomu přijde, že jsem pořád někde v pr*eli, ale já to tak zrovna nevnímám. Ne že bych v té pr*eli nejraději nebyla. :D To samozřejmě ano, kdyby to šlo, hned bych někam jela. Ale s tou prací se to prostě špatně kombinuje. Však to znáte. :D

V posledních dnech se toho seběhlo až trochu moc najednou, že pořádně ani netuším, kde mi hlava stojí z toho, kolik se přede mnou najednou otevřelo možností na tenhle rok. Začnu tím, že se máte na co těšit se mnou.