neděle 10. ledna 2016

Všechny cesty vedou do Říma...

Z Florencie jsme se odpoledne konečně dostali do Říma. Cesta autobusem opět utekla v pohodě. Nějaké tři hodiny se daly vydržet a když jsme se blížili čím dál tím víc dolů (cestovatelsky na jih), ujížděli jsme špatnému počasí. Takže jediné, co nás v Římě čekalo bylo párkrát zataženo, že to vypadalo asi 5 minut před katastrofálním deštěm, co nás smyje z povrchu zemského a pak z toho nakonec nebyla ani kapka a vysvitlo sluníčko.

Řím zrovna dobře nezačal. Jako ostatně skoro nic. :D Měli jsme úplně přesné instrukce, jak se z autobusového nádraží dostat k vlakovému a kde najít hotel. Drželi jsme se jich do posledního písmenka a ocitli se na místě, kde byste se v životě nechtěli ocitnout za dne, natož v noci. :D Myslím, že kdybych si vyfotila místo, kde byl náš hotel, pravděpodobně by mi už v životě nikdo z rodiny a kamarádů nedovolil vycestovat za hranice, natož vytáhnout paty někam z Pardubic.


Hotel Sweet Holiday... to si pamatuju velmi přesně. Na ten název se nedá zapomenout. :D Dorazili jsme někdy o půl čtvrté, kolem čtvrté, prostě tak nějak. Prošli jsme uličky s bezdomovci, uličky s "italskými" občany tmavé pleti (chvíli jsem přemýšlela, jestli jsme vážně v Itálii, nebo jsme se nějakým omylem teleportovali do Bronxu nebo do Harlemu v NYC), prošli jsme uličky s odpadky,  uličky s parfémovanými chodníky ( ani nechtějte vědět, co tam všechno vonělo :D ). Chodník  před domem, kde měl být hotel lemovali "občané" s alkoholem v ruce a jali jsme se zvonit na zvonek. A nic. Velké, tiskací NIC. Po malé konzultaci jsem vytáhla telefon, protože na zvonku bylo číslo a opět velké tiskací NIC. :D Takže už jsme měli jasno v tom, že strávíme pravděpodobně dvě noci na nádraží na lavičkách a dovolená vážně bude zakončená pěkným "pobytem". Úplnou náhodou z domu vycházelo pár lidí, tak jsme se rozhodli vyrazit po schodech a dojít si k hotelu. V ŠESTÉM PATŘE. Když jsme byli v patře pět, majitel mi konečně volal zpátky a řekl, že hned přijde. To už nám začala svítat naděje, že možná bychom se mohli i ubytovat. :D

V momentě, kdy se dostavil a spustil, že tedy se omlouvá, ale pokoj není připravený, jsme protočili panenky. Ale pořád to vypadalo slibně. Znáte to. Stát se může všechno. Takže jsem neviděla žádný problém v tom, že nemá připravený pokoj. Zrovna nijak postiženě nevypadal (takže pravděpodobně uměl uklízet sám :D ). Vysvětlil nám, že pokoj bude za hodinu. Moje mínění si trochu napravil, když nám dovolil dojít si v jiném pokoji na záchod. Dokonce řekl, že si tam můžeme nechat i věcí. :D Velmi chytře jsme tam nechali jenom to, s čím jsme se mohli rozloučit. Ale pán nám dal klíče od hotelu, abychom se mohli ubytovat, kdy se nám zachce, tak jsem v něj pořád neztrácela důvěru. :D ...tu ztratil v momentě, kdy mě chtěl znovu kasírovat o peníze, které už jednou strhl z účtu, ale tak nejsem naivní debil, co by neměl přehled, jak to s jeho financemi vypadá, takže ostrouhal. Ale předpokládám, že u některých nebohých duší to asi fakt vyjde. :( Takže moje rada zní, pokud si bookujete přes nějaký portál, kde necháváte autorizovat částku, ještě se přesvědčte před cestou, abyste někomu neplatili dvakrát. Zpětně jsem koukala na recenze na hotel a fakt z něho někteří lidé ty peníze nemůžou dostat.

Anyway, to jsem trochu moc odbočila. :D Měli jsme tedy hodinu, abychom se prošli kolem a rozhodli jsme se koupit jízdenku na metro a jet se podívat na Colosseum. Ani jedna z nás ho nikdy neviděla a tak jsme čekali velký zázrak. Trochu jsme byli zklamané. Opět ho opravovali. Naše štěstí tenhle rok, fakticky. :D ...na všech fotkách vypadá tak strašně velké, ale ono ve skutečnosti ani tak velké není. Po prvním momentu, kdy jsem si uvědomila, že ani Řím nevychází podle plánu, jsem si říkala, že alespoň Pantheon by to mohl napravit. Ale než jsme měli možnost se kamkoliv dostat, uviděla jsem Constantinův oblouk. Well... to byla láska na první pohled.


A protože nějakou dobu trvalo, než jsme obešli Colosseum ze všech stran a Oblouk ze všech stran, fotky ze všech úhlů se přece nepořídí sami. :D Tak jsme potom zapluli do první restaurace, co se nám zdála ucházející a najedli se. Zajímalo nás, jak tedy přece jenom bude vypadat náš pokoj a protože byla už tma, nemohli jsme se dočkat, až budeme procházet "uličkou smrti" zpátky k hotelu. Všechno dopadlo nad očekávání dobře. :D Nikdo na nás na ulici ani nepromluvil. Zápach se vznášel pořád stejný, ale do toho šestého patra se nedonesl, takže jsme to neřešili. Hotelový pokoj sice trochu vypadal jako hodinový hotel s růžovými stínítky na lampičkách, ale tak barvy přece neřešíme. Po tmě je stejně člověk nevidí. :D A v batohách nám zůstalo úplně všechno. Nikdo na ně ani nesáhl. Celkem vzato, docela úspěch. :D

Druhý den ráno jsme přestali být rozptýlené a nadšené z hotelu a konečně se soustředili na krásy Říma. No... když řeknu krásy, nemyslím tím bezdomovce, který byl stále na stejném místě na chodníku (ale otočil se někdy během noci a statečně se vyválel ve své večeři, takže jsme nepředpokládali, že je mrtvý). Dodnes řešíme, jestli to byl pán nebo paní. :D Některé věci se prostě nezapomínají. Jako třeba záhada jednoho ztraceného pantofle (Měla ta osoba včera jeden nebo dva??? Proč nosit jenom jeden???) . :D

Naší první zastávkou bylo Vatican City. Dorazili jsme tam něco po deváté hodině ranní. Ideální pokud se chcete projít jenom po náměstí Sv. Petra uprostřed nebo pokud chcete do Vatikánských muzeí bez velkého davu. Než byla půl desátá,  už se to tam hemžilo neskutečným houfem lidí a fronta na muzea byla úplně příšerná. 


Volnou procházkou jsme se přesunuli k Andělskému hradu, před kterým stojí Andělský most. Já abych se nešla podívat na nějaký most. :D To by nebylo ono. Navíc se mi líbil mnohem víc než ten hrad. Ale to je u mě normální. Po celém Římě se lidi živí tím, že si koupí kostým římského bojovníka a nechávají se fotit s turisty za 10 euro. My jsme téhle úžasné nabídce fakt odolali, ale jenom proto, že když jsme si chtěli udělat srandu a vyfotit se, tak se nám bojovníci zrovna moc nezamlouvali a byli odfláknutí (rozumějte, neměli pořádné meče, jako jsme je u některých viděli nebo chodili v kostýmu, ale místo bot měli adidasky). To jsme se jim na to vykašlali a tak byla dovolená bez fotek. :D
  

Jelikož jsme ale ten den měli vážně napilno s tím, co všechno jsme chtěli vidět, tak jsme trochu přidali do těla. Ještěže jsme tak udělali. Čekala nás Fontána di Trevi. Ne že by bylo náročné se na ni dívat. Vůbec ne, přestože ji opravovali, vypadala dobře. Dostat se k ní byl větší problém. :D To je tak, když tři hlavy řeší kudy se k ní dostat nejrychleji. Šli jsme dopředu... po pár metrech jsme se vrátili, šli jsme zpátky, pak jsme se opět rozhodli, že prvotní směr byl správný a opět jsme šli dopředu. No radost pohledět. :D Alespoň jsme si byli úplně jisté, že jsme ten den spálili dostatek kalorií, definitivně jsme museli zhubnout nejmíň dvě kila. :D No výsledek byl nejdůležitější. Dostali jsme se na správnou ulici a prodrali se davem až k ní.


Další na programu byl už zmiňovaný Pantheon. Opět jsme se k němu propracovávali pěšky. Na Římě je dobré to, že člověk nemusí zrovna dvakrát moc utrácet za metro. Ty památky jsou od sebe relativně blízko. A to ani nepočítám, kolik kostelíků jsme potkali cestou, co ani nejmenuju. Fakt je na každém kroku na co se dívat. Z Pantheonu jsem já byla úplně nadšená. Já zrovna na vnitřky kostelů moc nejsem. Ne že by se mi tady uvnitř líbilo, ale mělo to jinou atmosféru, než když člověk vleze do kostela kdekoliv na světě.


Nemluvím ani o tom, že jsme čirou náhodou našli budovu Parlamentu. Ta se objevila po cestě, aniž bychom se k ní snažili prodrat. Nás hlavně zaujal něco jako velký barák s obrovskými sochami, co jsme mohli vidět už z dálky. Neměli jsme tušení, co to je, tak jsme se jali prozkoumávat. Nakonec se z toho vyklubal památník krále Viktora Emmanuela, který sjednotil Itálii. Jako v tu dobu se tak neskutečně zatáhlo, že to vážně vypadalo, že bude co nejdřív pršet. Na schody kolem dokola se může projít. Vojáci tam drží čestnou stráž a jsou tam dědové-hlídači (viditelný na 1. fotce vpravo dole), co pískají na kohokoliv, kdo se jenom někde posadí, opře o schodiště nebo se jakkoliv dotkne soch. :D Díky tomu jsme měli infarkt hned napoprvé, co se za námi ta píšťala ozvala. Ne na nás. Nějaký malý kluk se opíral o sochu lva. 


Naštěstí se ale mraky roztrhaly, tak jsme to pěšky vzali ještě přes Palatino, Forum Trajanus a Forum Romanum, co jsme okoukali jenom z výšky. Dovnitř se nám nechtělo. Stejně bylo co vidět. Člověk jde prostě po chodníku a na obou stranách pod sebou máte rozvaliny, na které se nemůžete vynadívat. Tady už jsme přemýšleli, jak se dostat co nejblíž k nějakému metru, protože bylo pozdní odpoledne. 


Na dohled jsme měli Colosseum a podle mapy byla nejbližší zastávka tam. Padl nápad, že se podíváme, jak katastrofální je fronta, že bychom si zaplatili vstup do dovnitř. Během cesty jsme zároveň zjistili, že pokud si člověk chce koupit kombinovaný lístek Colosseum/Forum Fomanum/Palatino stojí to nějakých 20 euro, což je absolutně výborná cena. Určitě doporučuju pro ty, co mají dost času, chtějí se procházet a baví je historie. My jsme si nakonec koupili jenom lístek do Colossea za 12 eur pro jednoho. Na víc jsme fakt neměli čas. Ale během prohlídky úplně úžasně svítilo sluníčko a vevnitř jsme potkali neskutečnou spoustu Čechů. Asi proto, že každý chce chytit akce EasyJetu s levnými letenkami.


Myslím, že někteří, co čtou můj livejournal, tak už tuhle historku slyšeli. Ale byli jsme pravděpodobně první, co nedokázali najít východ z Colossea. :D Nevím, jak se nám to stalo. Snažili jsme se dostat ven, protože matka příroda volala a nikde jsme nemohli najít žádné příhodné místo pro vykonání potřeby (rozumějte WC). Jako kdo by asi na Colosseu někde v patře stavěl hajzlíčky a jak jsme tak mezi sebou debatovali, nikde žádný východ. Dokonce ani schody dolů. :D Takže jsme se potom s několika dalšími lidmi natlačili do bezbarierového výtahu pro handycapované a hledali WC dole. Fronta pomalu stejně velká jako na lístky. :D To nebyla nejlepší zpráva, takže jsme co nejrychleji hledali východ pro změnu v přízemí. Deset kilometrů než ho člověk objeví, věřte mi. Obzvlášť pokud fakt akutně potřebujete ven. :D 

No naštěstí se nám to podařilo. Zajeli jsme zpátky na hotel. :D Museli jsme si ještě zabalit, protože další den ráno jsme spěchali na vlak, co nás měl vzít na letiště Fiumicino. Rozhodně to nebyla ideální dovolená a představovala jsem si ji trochu jinak. Ale nakonec jsme si to neskutečně užili. Fakt že jo. A možná ještě víc díky tomu, že to nebylo ideální. :D

Jako musím se sama veřejně pochválit, protože jsme stihla všechno, co jsem chtěla udělat do mého odjezdu. Za čtyři dny odjíždím do Kambodže. Držte mi palce, aby mě nesežral krokodýl. :D A snad u dalšího příspěvku, kde vám budu vyprávět, jak jsem se měla tam. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat