pátek 22. ledna 2016

Kambodža... část první

Rozhodla jsem Kambodžu rozdělit do dvou částí, protože fakticky je toho tolik, co mám v plánu napsat, že do jedné se to ani nevejde. :D

Ta první část, to bude jenom cestování po chrámech, protože do těch jsem se vážně zamilovala. Je důvod, proč jezdím na místa, kde mají takové úžasné stavby. Jen se na to podívejte. Ok, někoho možná nějaké starověké polorozpadlé budovy nezajímají, ale to je ten důvod, proč já je chci vidět. Jsou polorozpadlé a možná někdy fakticky spadnou úplně a nic z nich nezbude krom hory kamení.


Ale abych nepředcházela, můj výlet začal výborně, s tátou jsme se v Praze ztratili, protože jsme se zakecali a zapomněli odbočit na letiště. :D A pak pětihodinové čekání na letišti na odlet z Prahy. Když si to člověk vezme kolem a kolem, v podstatě těch 5 hodin uteklo rychle. Je to prd oproti 14 hodinám letu z Londýna do Hong Kongu. Každý pořád chce vědět, jestli bylo všechno ok, jestli se tam náhodou něco nestalo, ale já fakt nemám co zveličovat nebo stresovat. Všechno šlo v podstatě podle plánu. Na letišti mě skutečně čekal řidič tuk tuku, takže jsem nemusela sama řešit dopravu do města.

První, co normálního Evropana prostě praští je, když vystoupíte z letadla a tam je těch 34-36 stupňů a tak neskutečně vlhké horko, že máte dojem, že bude po vás. Další věc, hned jak vyjedete na ulici, tak zjistíte, že jste fakt na jiném kontinentu, protože tam jezdí hlava nehlava ve všech směrech a všichni bez ustání troubí. :D Jako v Indii (shodou okolností jsem četla jeden cestopis o Indii než jsem odjížděla a říkala jsem bráchovi, že si to neumím představit. Tak teď už umím.) :D No a do třetice, asi po pár metrech na ulici potkáte krávy, voly atd... pasou se tam v příkopech.

I rezervace proběhla bez problémů. Pokoj jsem měla připravený, přestože jsem přijela už v 10 hodin dopoledne místního času a normální ubytovací čas je od 14:00. Majitel byl strašně hodný a řekl, že mám zatím celé druhé patro pro sebe, abych se mohla po cestě vyspat, ostatní hosté přijedou až den po mě a pokoj byl čistý. Na poměry kambodžských ulic, vážně ano. Nebudu sem dávat každou druhou fotku, kdyžtak se na ně podívejte ve Fotkách. Takže abych nelenila, hned jsem se domluvila s řidičem, jestli by mě odpoledne nevzal podívat se na Angkor Wat. Vysvětlila jsem mu, co všechno bych za pobyt chtěla vidět a on mi zase povídal, jak se dělí celé to jezdění po památkách na Malý a Velký okruh.

Já hned už ten první den chtěla mezi chrámy, protože hlavě kvůli nim jsem tam jela. :D Takže jsem dojela na největší komplex Angkor Wat, vyfotila si jenom vstupní bránu a potom co nejrychleji pokračovala dál na ostatní stavby. Měla jsem v plánu si vnitřek prohlédnout teprve až tam budu na východ slunce. První chrám, do kterého jsem šla dovnitř byl Bayon.


Před ním se tam proháněly opice. Na ně pozor, mají vzteklinu. Takže pokud si nechcete odvézt ještě nějaký jiný suvenýr, rozhodně nekrmit. :D A tady bylo moje první setkání s cikádami. Potom následovala Sloní terasa, chrám Baphuon a Terasa Leprového krále.




Asi bych tady mohla vyprávět do nekonečna, jak úžasný je to pocit procházet se na místech, co jsou tak strašně stará. Mě ty věci neskutečně nabíjí energií. Nechápu, jak v té době mohli něco tolik úžasnýho postavit. Dobré je, že pokud si najmete řidiče tuk tuku, po těch chrámech můžete chodit až do večera a on vás prostě počká a je mu jedno, kolik strávíte času focením a procházením. Výhodné je to i pro ně, protože pokud někdo má řidiče jako já, který je zároveň i student, potom si můžou celé hodiny dělat domácí úkoly nebo se učit a přitom si ještě vydělají peníze.

No a potom už následoval chrám, na který jsem se těšila nejvíc. Ta Prohm... neboli Lara Croft chrám. :D Kambodžani jsou strašně pyšný na to, že tam byla Angelina Jolie. :D 


No a protože jsem ten den potřebovala završit něčím pořádným, tak mě řidič zavezl do restaurace a já mu zaplatila jídlo, abych mu vysvětlila, jak budou vypadat další dny a on mi přesně vysvětlil, jak moc za všechno budu muset zaplatit a jak se co dá zařídit. Dobré je, že jako turisti se vlastně o nic nemusíte starat. Tuk tuk řidič za vás všechno vyřídí, pokud potřebujete někam koupit lístky, dovede vás tam a vy akorát plácnete penězi a on všechno vysvětlí. Pokud se někam chcete podívat, nabídne vám možnosti, jak se tam dostat, jaký jsou nejlepší cesty a co všechno byste mohli vidět po cestě. A když mu řeknete: Dovez mě někam do restaurace, abych mohla jíst žáby, tak pro vás jednu najde a ještě vám dá cenové možnosti těch restaurací. 

Jsou tři kategorie. Můžete si zaplatit buď drahé restaurace, kde u toho máte ještě nějaké vystoupení místních (tance, zpěvy, atd...), nebo prostě lepší restaurace bez show, turistickou restauraci u chrámů, kde se jídlo pohybuje tak kolem 6-7 dolarů i s pitím dohromady a nebo potom mezi stánky místních kde je to tak 1-2 dolary. Ten první večer jsem právě chtěla něco s žábou. :D A tak mě dovezl do  normální restaurace za 6 dolarů. 


Strašně dobrý to bylo. Nasekané, osmažené žáby a zelenina a k tomu na dalším talíři rýže. Určitě doporučuju. Výborný sos, zelenina skvělá, žabky taky. :D Chutná to trochu jako kuře a nutrie dohromady. Jenom je škoda, že na těch žábách toho masa moc není. :D Třeba ropuchy by ho mohly mít víc. :D

Den dva mě překvapil tím, že přestože jsem neměla zařízené snídaně, první věc, co majitel ráno udělal, že mě usadil ke stolu a šoupl mi snídani. Zadarmo, aby hosté ochutnali tradiční kambodžský jídla. Úplně poprvé jsem jedla dračí ovoce (chutná trochu jako kiwi, ale není tolik trpké, strašně mi chutnalo). Dcera majitele každý den ráno vaří pro svoji rodinu i pro hosty. Úplně úžasný lidi. Každý den toasty, džem, máslo, vaječná omeleta nebo vaječná rolka se zeleninou a ovoce (dračí ovoce nebo meloun).

Další den začal chrámem Pre Rup


Tam jsem poprvé viděla Číňanku, jak si málem zlomila nohu, když nedávala pozor a noha jí zapadla mezi prkna. Od tý doby jsem byla speciálně opatrná, protože mě by asi nikdo tu nohu ven nevytáhl, když jsem tam byla sama a ona se skupinou lidí. :D Ráda bych povídala jednu historku za druhou o tom, co šlo špatně, ale fakt nic. :D Všechno tam bylo úžasný a úplně takové jsem si to představovala. Ještě aby ne, když jsem strávila tolik hodin na internetu jenom tím, abych si všechno dopředu našla a zjistila.

Pak následovala moje druhá srdcovka. Chrám Banteay Srey, neboli v překladu Ženský klášter. Definitivně jeden z nejhezčích chrámů v Siem Reapu. Někdy se mu říká ještě Růžový chrám, protože je postavený z červeného kamene. 


Tenhle je skutečně úplně v džungli a poslouchat cikády už bylo vážně pomalu o nervy. Kdo neslyšel, ten si to nedokáže představit. Některý minilidi (tak říkají v Kambodže Japoncům, Číňanům, Vietnamcům, Korejcům... nechápu proč, oni zrovna dvakrát moc vysocí taky nejsou v té Kambodže :D ) tam chodili a přikrývali si uši, že to nedokázali poslouchat. Jako když už tam jste druhej den, zvyknete si na to, že na sobě nemáte ani nit suchou tím neskutečným horkem. Skutečně vůbec nic. Ne proto, že byste se potili jako prasata ve chlívku (i když i to je pravda), ale hlavně tím, jak je tam vlhko i při velkém vedru. To si prostě vezmete do ruky tričko a máte ho úplně promočené, kalhoty na tom nejsou o nic líp, papírovej kapesník, co jste si zapomněli v kapse se vám rozpadne v ruce a když se rozhlédnete kolem sebe, všichni Evropani jsou na tom stejně. Jediným rozdílem jsou domorodci, co se pravděpodobně rodí bez potních žláz, protože ti chodí v klidu v dlouhých kalhotách a košilích. :D

Další úžasnou stavbou byl East Mebon. Už jenom proto, že na každé straně měl sochu slona. :D 


Jako nejhorší na tom je, že když vlezu na podobnou stavbu, prostě jsem tam celé dvě hodiny, protože člověk musí všechno obejít, všechno vidět, všechno vyfotit z každého úhlu a prostě tam nasát tu atmosféru. :D Ježíš, to jsem tvrdila, že sem nebudu dávat tolik fotek a stejně sem strkám jednu za druhou. Ale co už. :D 

U čeho jsme to skončili... Chrám Ta Som


Jako věřím tomu, že některý lidi si řeknou, že tedy člověk vidí jeden chrám zevnitř a zvenku a potom mu všechny přijdou úplně stejný a není třeba nic dalšího vidět. :D Ale oni stejný nejsou. Na každým si prostě člověk najde něco, co se mu líbí.

Nejhezčí okolí měl ale definitivně Neak Pean. Je to chrám, ke kterýmu se jde přes obrovské jezero přes strašně dlouhou lávku a vypadá to úplně nádherně. 


Sem se bohužel nesmí, mají ho oplocený, protože celé je to posvátné místo, kde ten ostrůvek uprostřed tvoří dva hadi a pokud by to bylo otevřené turistům, pravděpodobně by se jim tam v těch všech jezírkách cachtali a upřímně, fakt bych si nechtěla fotit nějakou stavbu a mít tam polooblečené minilidi. :D

No a tohle všechno se nachází v okolí toho největšího chrámu, který je součástí Angkor Thomu a ten se jmenuje Preah Khan


No a ty poslední dva dny jsem musela završit něčím, co nemělo nic společného s chrámama. Cestou do královské zahrady. V podstatě je to takový parčík uprostřed ulici, kde na druhé straně silnice je královský palác (když se král rozhodne tam zajet), protože normálně sídlí v hlavním městě. Kambodžský král studoval u nás v Česku, takže umí česky. A ne, nepotkala jsem ho. Bohužel. :D 


Když se pořádně zadíváte na tu druhou fotku, zjistíte, že tam v korunách stromů jsou černý fleky. To jsou netopýři. :D Sídlí tam přes den. V noci vylétávají do okolí. :D Já jsem jim dávala přezdívku vampire trees. :D Pro ty, co neumí anglicky - upíří stromy. :D  

A když se blížila půl čtvrtá odpoledne, odvezl mě řidič na Bakheng Hill na západ slunce. Je to kopec, na kterém stojí starý chrám (jak jinak) a na ten chrám může jenom 300 lidí, aby se nezřítil. :D Takže já dorazila o půl čtvrtý a už na něm stálo 300 minilidí se svými foťáky, stativy a čekali tam tři hodiny. Já stála dole v pěkně dlouhé frontě a čekala, dokud někdo neslezl dolů. Mají udělaný systém, že je 300 kartiček na pověšení na krk a každý kdo jde nahoru musí jednu mít. A dokud s ní seshora někdo někdo nesejde, prostě nahoru nikdo nejde. Dostala jsem se tam až teprve když sluníčko zapadlo. Ale i tak nádhernej výhled.


Abych shrnula celou tu cestu po chrámech, tohle všechno jsem stihla během dvou dnů. :D Abyste se dostali na jakýkoliv chrám, potřebujete lístek. Já jsem si koupila 3-denní za 40 dolarů. A ať jdete do kteréhokoliv z nich, všude vás před vstupem kontrolují hlídači. Vevnitř se potom sporadicky jeden nebo dva (podle toho, jak velký ten chrám je) nachází pár dalších, aby se ujistili, že jim neloupete perníček (v tomhle případě omítku). :D 

A možná jste si nědo dával pozor a zjistil, že jsem sem ještě nedala spoustu dalších informací. Jako jak jsem se skoro zabila, když jsem šla na východ slunce na sunrise point a prohlédla si celý areál Angkor Watu. Jak jsem ochutnávala další speciality. Jak jsem žrala havěť. Jak jsem se mohla udusit při cestě do Plovoucí vesnice. Jak jsem viděla ty nejchudší místa v Kambodže. A jak jsem dorazila zpátky. Ale to všechno příště, protože teď už nemám dost času na psaní. :D




5 komentářů:

  1. Do Kambodži se letos také chystáme :-)
    Diky za tipy.
    https://mladivtrapu.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to si užijte. :) ...já bych hned jela znovu.

      Vymazat
  2. Yes, na tohle jsem čekala a nemůžu se dočkat pokračování :) Úžasný, jak já ti závidím, škoda, že jsem nemohla nakonec jet s tebou, ale co už, Kambodžu píšu na seznam a třeba jednou to vyjde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, kdybys náhodou někdy v daleké budoucnosti chtěla jet, you have a travel buddy in me. Jako určitě. Bez váhání bych jela znovu.

      Vymazat