Přeskočit na hlavní obsah

Florencie...

Florencie, nebo-li kolébka renesance... Vítejte v roce 2016... Ne, nemusíte mít obavy. Přes Vánoce jsem se neotrávila cukrovím, nezlomila jsem si nikde nohu, ani na Silvestra jsem se neopila natolik, že bych prostě byla několik dní na pozorování v nemocnici. Pro mě prostě svátky a Silvestr nic neznamenají a každý rok se ze mně stává úplný hermit, co zaleze co nejdál od lidí a pokouší se ignorovat koledy (kriste, jak já je nesnáším), davy lidí v každém obchodě (ježíši, to lidi musí chodit nakupovat před Vánocemi jako diví? ), vánoční výzdobu (každý rok jsem nucená to absolvovat kvůli babičce, protože Vánoce miluje) a v podstatě všechna ta vánoční blahopřání od lidí kolem ( for fuck's sake, když už je to nutnost, skutečně mi všichni musíte zasahovat do osobního prostoru a olíbávat jak diví?)... *sad sigh* ...tohle není blog o tom, abych si vylévala srdce, jak strašně nesnáším Vánoce, ale o cestování. Takže se posuneme dál.


Všem, co milujete Vánoce, doufám, že jste si je užily a dopadly podle vašich představ. Všechno jenom dobré do Nového roku 2016. A teď už doufám, hergot, můžu pokračovat, kde jsem skončila. Tedy příjezdem autobusu na zastávku do Florencie. Tentokrát jsme neměli takový problém najít hotel. Zabloudili jsme jen asi na 10 minut. :D Trochu nás překvapilo, že recepce byla v jiné budově, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že když jsme se dostali do naší budovy, pokoj byl ve 4. patře. :D Jop. Dokážete si představit to nadšení, když tam byl výtah. A dokážete si představit, jak neskutečně mě proklínala kamarádka, protože má klaustrofobii a výtah byl velikosti 70x70cm. Samozřejmě, že jsme od té doby chodili nahoru i dolů pěšky. :D Sportem k dokonalé kondici, lidi. Pokud chcete trochu zhubnout po Vánocích, jeďte do Itálie. Určitě tam je dostatek schodů na pokoření.

Než jsme se ubytovali, něco pojedli a trochu odpočinuli, tak přestalo drobně pršet a docela vykouklo sluníčko. Tu hlavní věc, co jsem ve Florencii chtěla vidět byl Duomo a před ním takový malý "kostelík". Všechno nádherně pomalované a především... necelých pár měsíců dozadu na tom samém místě byla Gillian Anderson a točila tam Hannibala. Jako já fanda bych se rozkrájela, hlavně se ocitnout na stejném místě. Duomo je na té horní fotce v příspěvku. Je to pravděpodobně ta nejúžasnější budova, co jsem na celém světě zatím viděla. Kdo ví, třeba ještě změním názor. Ale ten detail, ty barvy... Já byla fakticky unešená.


Dobře, tak se nebudu tolik rozplývat a budu se snažit trochu objektivně se soustředit na fakta. Ale jako dokážete si to představit? Celou tu dobu jsem si říkala: OMG!!! Tady tudy procházel Mads Mikkelsen. Santa Maria Novella (nádraží)... OMG tudy šel Hannibal v sezoně dva. Most z kterého je vidět Ponte Vecchio...Jeez!!! Tudy šel Hannibal taky. No prostě zážitek. Ale jako umím se kontrolovat. :D Nikdo by to do mě neřekl!!!

Anyway, od Duoma jsme měli další důležité cíle. První byla Neptunova fontána, která se nachází před palácem Vecchio. A když jsme tak přišli na to náměstí, zjistili jsme, že kolem jsou sochy. Spousta soch. :D Sochy na focení. :D Takže si dokážete představit, že bylo co dělat.


Florencie je jedno z míst, co mi přišlo méně obležené turisty a rozhodně levnější. Samozřejmě ne v první uličce od náměstí u paláce nebo blízko nějaké galerie, ale celkově je to takové... intimnější a já byla mnohem spokojenější než třeba potom v Římě. Neměli jsme co na práci, tak jsme se rozhodli jít podívat dovnitř, jestli něco bude vidět bez vstupného. Ze všeho nejvíc nás zaujala ta socha u vstupu vpravo na té první fotce. Pořád jsme si říkala, co by asi měla značit, ale nakonec jsem to nechala být. :D

Když jsme se dostatečně pokochali na náměstí, bylo málo hodin a tak jsme chtěli zamířit ještě na Ponte Vecchio. Jak je asi jasné, teď přichází ten moment, kdy jsme neodhadli správnou ulici a skončili o jeden most dál. :D Ale tak byli jsme blízko, alespoň jsme si mohli udělat úžasné fotky. 


Ponte Vecchio je ten zastřešený, kde by se nahoře měla nacházet nějaká galerie. To byl náš první den ve Florencii. Na cestě zpátky na hotel jsme zabrousili do restaurace, dali si špagety a nedělali nic. 

Druhý den jsme měli volnější. V podstatě jsme to nejpodstatnější viděli a tak nám zbývalo jenom  bloudit a poznávat to, co nám do oka padne. Naším cílem měli být zahrady Boboli. Nacházejí se z druhé strany u paláce Pitti



K němu jsme došli, dali si zmrzku a jak jsme tak seděli, odpočívali, koukali na lidi, na holuby a na ten klid kolem, tak jsme do zahrad ani nešli. Mimochodem ta blíž k foťáku jsem já. :D 

Zamířili jsme se podívat na Ponte Vecchio, abychom se přesvědčili, že nemáme na to si na mostě něco koupit. Všude byla jenom zlatnictví pro "majetné". Nebo hodinářství. Není nad to koupit si zlaté hodinky s diamanty. :D Na to jsme fakticky neměli. :D Ale na mostě stála na jedné straně socha a u ní kašna a ta byla fakt nádherná. Z těch detailů jsem byla nadšená.


Celý den jsme se v podstatě jenom poflakovali a byla to taková oddechovka, protože konečně někde nebyla hlava na hlavě.  Strávili odpoledne tím, že jsme se prošli podél řeky a nedělali nic jiného, než poslouchali houslistu, co si vydělával vedle nás. Takže jsme se bavili tím, že jsme se pokoušeli odhalit, co to vlastně hraje za písničky a jenom tak čučeli na vodu a odpočívali. 

Člověk mohl lépe dýchat bez nějakého chaosu. Večer jsme zakončili v restauraci, kde se nás statečně ujmul "ostříž". To byl číšník, u kterého byste nevěřili, jak dokázal být rychlý. V restauraci bylo neskutečné množství stolů. Ale ve vteřině, co jste položili příbor, už stál u vás, aby odnesl talíř. Patřilo mu čestné místo v čele restaurace a procházel se sem a tam a ostřím zrakem dokázal sledovat talíř snad každého. No, neskutečná sranda. Škoda, že si nepamatuju název restaurace. Definitivně bych doporučila. Měli tam perfektní lasagne. Vnitřek restaurace vypadal takhle. 


A další den jsme odjížděli autobusem do Říma. I tentokrát stála jízdenka pro jednoho 1 libru a znovu s megabusem. 

Komentáře

  1. To s tím houslistou bylo až ten druhej den, ne? :D to jsme tam stály za tím Ponte Vecchio, když jsme se na něj konečně dostaly a pozorovaly ty kluky na těch kánoích. Pokud mě paměť neklame (což je dost možný :D) Jo, to byla pohoda. A pan Ostříž :D prostě super.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak už jsem to konečně opravila. Teď bych se měla pustit do toho Říma, ale vůbec se mi nechce. mám na to jen tenhle víkend nebo pondělí. potom už letím a nic nestíhám. :D tak uvidíme, jestli se k tomu dokopu.

      Vymazat
  2. :D vidíš, to mě vůbec nedošlo. máš pravdu... way to go, Luci. Takhle si všichni budou myslet, že jsme stalkeři. :D :D :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…