Přeskočit na hlavní obsah

Benátky, Venezia, Venice...

Z Milána jsme se vlakem za nějakých 500,- na naše dostali do Benátek. Cesta trvala nějaké 3,5 hodiny. Docela rychle to utíkalo a příroda byla fakt úžasná. Já jsem pořád doufala, že bych si mohla vyfotit nějaké ty pořádné "toskánské" vinice v úchvatném slunci atd...

Nakonec jsem si vyfotila prd. :D Nebo fotky, které se mi potom nelíbily, tak jsem je smazala. Znáte to, takové ty skutečně malebné fotky keříků vinné révy. No tak příště. Itálii chci stejně ještě určitě navštívit. Hlavně to Toskánsko, Pisu, Veronu, Cinque Terre a potom taky horskou oblast. Ale to už zase moc odbíhám od tématu. Benátky...


První, co nás přivítalo před nádražím byla řada "přístavů", kde stojí doprava. A tak bylo nejdůležitější koupit lístek na správnou stranu a pokusit se někde najít hotel. V Benátkách nejezdí nic jiného než lodě a gondoly. To jen pro představu. I "městskou hromadnou" tam zajišťují lodě, nebo-li vaporetta. Pokud jste někdo byl v Benátkách, moc dobře víte, že jsou tam skryté uličky typu 60cm na šířku, projít asi 15 metrů někam kdovíkam a doufat, že jste tentokrát typnuli správnou uličku a najdete ubytování. Při 100-120kg u jedné osoby můžete doufat, že se protáhnete nebo vás někdo nakopne do zadku, pokud se zaseknete... takové dobrodružné uličky jsou v Benátkách. Zároveň ještě třeba plné odpadků atd. My jsme měli štěstí, že se nad námi tyčily umělecky naaranžované pouze flašky od piva. :D Jinak tam bylo docela čisto.

Vynahradil to hotýlek samotný, protože ten byl absolutně úžasný. Autentická freska na stropě, piáno v pokoji, koupelna sice hned vedle našich dveří od pokoje, ale krásně čistá a hrozně ochotná paní, která hotel vede. Holky měly radost, tentokrát jsme byli jenom ve 2. patře, takže jsme se nemuseli táhnout nikam vysoko. :D

Po menším odpočinku přišla prohlídka. Původní plán byl nijak to nepřehánět, prostě se jít podívat, pofotit a nestresovat se, protože jsme měli ještě celý další den a kousek k tomu. Nebyl důvod se nijak honit. Ale člověk prochází a prochází ty malebné uličky a kouká do těch výloh, až jsme se prošli tou hlavní turistickou oblastí kolem Piazza San Marco a vzali jsme to podél kanálu dál.


Benátky jsou plné lidí, co vám na každém kroku nutí selfie tyčky, brýle proti slunci a jakmile se jen trochu zatáhne a vypadá to na déšť, okamžitě mění sortiment za igelitové pončo a deštníky. Nějak si prostě vydělávat musí, ale brzo vás to omrzí. :D 

K tomu jsou tam všude nějaké obchůdečky s maskami. Já absolutně miluju některé krajkové (alespoň vypadaly jako krajkové). Měli tam úžasně udělanou masku přes oči jako netopýra. Škoda, že Benátky byly naše druhá zastávka a potom jsme měli namířeno ještě do dvou měst. Jinak bych si ji fakt koupila a nechala si ji v batohu někde navrchu, ale takhle jsem to nechtěla riskovat. Zrovna nejlevnější ty masky nejsou, ale jednou jste v Benátkách, musíte si koupit něco benátského. :D Já skončila s několika náramky na ruku. Samozřejmě jsem je neměla ještě ani jednou na ruce. Co kdybych je roztrhla nebo zašpinila, ale visí na mojí mapě světa jako trofej. :D 


Pokud se v Benátkách chcete nějak slušně najíst, dejte si pozor, kam vlezete do restaurace. Cokoliv je blíž Náměstí svatého Marka v poloze, tam je všechno nejméně o 2-5 euro dražší. Takže jestli chcete na pizzu, lasagne nebo rizoto, zkuste prostě vejít do nějaké kdekoliv v tom bludišti uliček, vyjde vás to mnohem levněji. Tedy pokud netoužíte po tom rozhazovat peníze a prostě si při jídle sedět na náměstí, koukat na turisty a holuby a poslouchat hudbu. My jsme vždycky obešli pár restaurací, koukli venku na jídelní lístek a rozhodovali se podle ceny.

Když jsme prošli veškeré to nejhlavnější dění v turistické oblasti, pomalu se stmívalo. Naší cílem bylo dostat se zpátky k Ponte di Rialto (který mimochodem opravovali). Jak už to tak bývá, to bychom nebyli my, abychom se tam neztratili. Spousta slepých uliček, spousta uliček, co vypadá skoro stejně, spousta lidí. Kdybyste potřebovali nějaký ukazatel, ten většinou najdete jen na San Marco. Ale čím víc se blížíte tzv. "centru", objeví se i směr Rialto. 


Dokodrcali jsme se do hotelu a další den byl takový oddechový. To nejhlavnější jsme měli vyfocené. Přemýšleli jsme, jak strávit den. Nejlepší se jevilo prostě projít co zvládneme, tak jsme proběhli opět San Marco náměstí a zamířili z hlavní třídy vlevo (cestovatelsky na východ) :D . Nenapadlo nás nic jiného, než se vydat co nejdál. Turistů ubývalo. Gondol ubývalo. Restaurací ubývalo. Až nakonec zbyly jenom uličky, v kterých viselo prádlo gondoliérům. Procházeli se tam staří lidé a to byla právě ta část, která na Benátkách pro mě byla nejlepší. Nejsem zrovna moc na velké davy, takže jsem se nejspokojenější ocitla, když jsem si mohla vyfotit pána, co si uklízel na lodi, andulky v klecích, psa běžícího po chodníku a nikde skoro žádné lidi. :D


Mám asi tři fotky, na kterých jsou jenom poštovní schránky, protože se mi strašně líbily. Každá má samozřejmě jiné barevné provedení. :D Kdybych se mohla rozhodnout, asi bych si na příště hledala hotel někde v téhle oblasti, i když pochybuju, že něco takového by se tam našlo. Docela by mě zajímalo, kam lidi z týhle části jezdí nakupovat, kde mají nějaké potraviny. Nikde jsme žádný obchod neviděli. Je to vyloženě jenom oblast, kde bydlí místní domorodci a na nás koukali tím způsobem, jakože jsme se ztratili. :D Ne že by to na jednu stranu nebyla pravda. :D Jako tady byl mnohem větší hazard do nějaké uličky zalézt, protože jste neměli tušení, kde se nacházíte. Ale tak my jsme to brali optimisticky. Autobus nám jel až další dopoledne, takže bylo dost času se vymotat a pořád byla možnost si třeba zařídit vodní taxi. :D 

Další den ráno jsme se pomalu sbalili. Pomalu u mě znamená asi během 6 minut. :D Zatáhlo se a jakmile jsme vešli ven, abychom chytili vaporetto na nádraží, samozřejmě začalo pršet a byla fakt docela kosa. Než přijel náš megabus, tak jsme docela vymrzli. Zase na druhou stranu, za cestu jsme ušetřili, protože pro jednoho vyšla jízdenka na 1 libru. :D Kdyby někdo neznal kurz, momentálně je libra kolem 37,-.

Čekání na autobus nám krátil výhled na tuhle krasavici. Snažili jsme se vidět něco v telce nahoře, ale pořád to dokola ukazovalo jenom reklamy na želvy a nějakou plavbu. Žádný film. :(



První věc, co nás na megabusu docela zaujalo bylo, jak řidič strašně vehementně všem kladl na srdce, že se v autobuse nesmí jíst ani pít. :D Náš úžasný Franco (tak se jmenoval), byl velmi striktní Ital. :D A tak jsme všechny měli neskutečnou srandu z toho, jak jsme se snažili nasnídat skoro pod sedačkami, aby nás Franco neviděl na kameře. :D Celou cestu do Florencie propršelo. A rozumějte tomu ne obyčejný deštíček, ale jako pořádné provazy vody. Cestovali jsme lesy. Na některých místech byla taková mlha, že nebylo vidět vůbec nic než jenom kus silnice před námi. Chvíli jsem fakt litovala, že není lepší počasí, protože jsme čas od času projeli nad úžasnýma propastma nebo kolem polovysušených řek, kde jsem si říkala, že to vypadá pomalu jako na Aljašce. 

No a Florencie bude zase na další článek. :D Tímhle tempem doufám, že bych fakt mohla ty poslední dva příspěvky stihnout a napsat dřív, než odjedu do Kambodže. Už se to blíží. Necelý měsíc, lidi. :D







Komentáře

  1. Ach, Benátky :) Krásné, nádherné...Já chci zpátky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky. Někdy včera nebo předevčírem jsem zase viděla levnou letenku kolem 550,- za zpáteční. Musíme to někdy zopakovat.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…