Přeskočit na hlavní obsah

Vídeň, aneb Evropa mě zklamává...

Vídeň, Wien, Vienna... nachází se v Rakousku a na obrázcích vypadá vždycky tak neskutečně magicky. Ve skutečnosti je trochu méně magická, protože samozřejmě na obrázcích vždycky všechno vypadá dobře. Ti fotografové čekají neskutečné hodiny, aby dokázali vytvořit snímek, který by se jim líbil, čekají na správné světlo a na tu sekundu, kdy všechno vypadá nejlíp. A mezitím udělají asi stovky dalších fotek, které potom stejně vyhodí. :D Jo, takhle nějak funguje fotografování. My jsme zamířili s kolegyní z práce do Vídně ke konci září, abychom si trochu odpočinuli od stereotypu a viděli něco nového. Já byla ve Vídni poprvé, kolegyně po několikáté, ale většinou s nějakou organizovanou cestovkou v době Adventu.


Dopředu jsme si koupili jízdenky, České Dráhy mají nějaké slevy, pokud si člověk kupuje včasnou jízdenku nejméně o týden dopředu. A pak ještě nějaké další víkendové slevy, takže nás to zhruba přišlo jednu asi na nějaké 2100,- zpáteční jízdenka. Musím sem dávat i sumy, protože to je další věc, která lidi neskutečně zajímá. Jak moc člověk utratí. Pro lidi je to vždycky o penězích a ne o dojmech. *sad sigh*

Cesta vlakem trvala nějaké 3 hodiny a 15 minut maximálně. Až mě překvapilo, jak rychlé to je. Těšila jsem se, že by se mohlo projíždět nějakou úžasnou přírodou, ale Rakousko vypadá skoro jako Česká Republika. Nic extra nádherného za jízdy vlakem nepotkáte. Možná nějaké ty ovce nebo krávy, ale to fakt jen sporadicky. Sem tam větrná elektrárna.

Vídeň nás přivítala uprchlíky na každém rohu kolem hlavního nádraží. Myslela jsem, že s mým orientačním nesmyslem to bude problém, ale hned tam stála mapa, takže člověk věděl, kterým směrem se vydat. Ani nevím, jak se nám to povedlo. Rovnou jsme zamířili k Belvedere. Já jsem ho chtěla vidět, protože z dálky vypadá tak strašně krásně nehledě na počasí.


Člověk může jít i dovnitř, je tam obrazová galerie, ale já na obrazy moc nejsem. To spíš sochy nebo stavby. Takže jsme si všechno odfotili jenom zvenku a šlo se dál. Naší hlavní zastávkou měl být Karlskirche. Což je ten úplně první obrázek v tomhle článku. Tam, kde na vás díky tomu slunci vyloženě dýchá magie. Ale když jsme tak procházeli po centru té Vídně a fotili jednu hezčí budovu vedle druhé, tak jsme se nějak odpojili z cesty. Skončili jsme někde úplně jinde. :D

A úplnou náhodou jsme nacházeli věci, které jsem ani tolik vidět nechtěla nebo jsem si k nim nepřipravovala cestu. Jako byla například Albertina. Někdo z vás by si mohl pamatovat, že jsem o ní psala na mém livejournalu. Tam jsem slibovala, že musím zagooglit a zjistit, co to vůbec je. :D Takže je to muzeum, kde se nachází zrestaurovaný nábytek asi ve 23 místnostech a zároveň je to i galerie plná obrazů (přesněji se jich tu nachází 65 000 ). Ještěže je kamarád google. :D


Já vím, že ty fotky nevypadají nic moc. Bylo pod mrakem. Takže člověk moc toho magického světla vážně nevykouzlí, ale i tak to byl produktivní výlet. Ne každý den se stane, že bychom jeli na otočku do Rakouska. :D

Naší další úplně jasnou zastávkou byl Hofburg Palace. Na mém prvotním seznamu to byla jedna z atrakcí, kterou jsem chtěla zcela určitě vidět. A díky bohu za to. Přestože nevypadá právě nejestetičtěji, mně se strašně líbil. Už jenom proto, že vypadá správně zakouřeně, staře a zanedbaně.


A před ním se nachází Palmenhaus. Ten menší je jenom kousek odtud. Ten větší se je u letního sídla Schönbrunn Palace. Na ten bohužel nezbyl čas, ale určitě mám v plánu se kvůli němu do Vídně vrátit a navštívit ho. Nejraději někdy na jaře, protože už by konečně mohlo být nějaké sluníčko a ty fotky už by mohly za něco stát. Abych ale neodbočovala od tématu. Palmenhaus je z venku vážně pěkný.


V centru Vídně je dobré, že všechno máte v podstatě kousek od sebe. A pokud to není kousek, prostě nasednete na metro a popojedete 1-3 zastávky a jste tam, kde jste se chtěli nacházet. My jsme měli přes net koupený celodenní lístek na metro za nějakých 6 euro. Ale stejně jsme raději používali nohy. Je tu dobré hlavně to, že ať zahnete do jakékoliv uličky, vždycky vás to vyhodí u nějaké sochy, fontány nebo staré budovy co stojí za vyfocení.

My jsme se takhle orientovali a našli katedrálu sv. Štěpána neboli Stephansdom. Už z dálky jsme viděli věž a pokoušeli jsme se procházet uličkami a nějak k němu dostat. :D Chvíli to trvalo, ale nakonec se povedlo. Nevypadá špatně. Dovnitř se táhl dav lidí, vstup je naštěstí zadarmo. Můžete se zdržet, jak dlouho chcete.

 

Co mě bohužel jako turistu jediné mrzí je, že ať vlezete do jakéhokoliv obchodu se suvenýry a bonbóny, lidi jsou tam naprosto znechucení a znudění už jen proto, že jim do obchodu někdo vešel a musí se věnovat zákazníkům. Nikdo vám neodpoví na pozdrav. Nikoho nezajímáte, dokud nedojdete k pokladně a pokud jste v nějakém větším obchodě, tak si prodavačky raději během markování povídají mezi sebou, než aby věnovali pozornost zákazníkovi. Na co? Je to přece turista. Jejich řeč nezná. Není třeba se s ním obtěžovat. Dokonce vám ani neřeknou cenu. Přece to vidíte napsané před vámi na pokladně. Prostě jedna znechucující zkušenost za druhou.

Už nám pomalu ubíhal čas. Bylo kolem druhé odpoledne a tak jsme se rozhodli šetřit nožky a znovu skočit do metra, abychom se nechali dovézt až k Radnici. Radnice, neboli Rathaus, je další z úplně úžasných budov, co vypadají fantasticky na pohled a stojí za vyfocení.


A úplnou náhodou jsme díky focení Radnice, našli Hofburg Theater. Což je v překladu Hofburgské divadlo. To si takhle jdeme po stezce pro kola (potřebovala jsem na tu radnici dobře vidět. :D ). Ze stezky pro chodce to nebylo pořádně vidět a tak jsem vlezla do dráhy cyklistům. :D Ale vyfotila jsem bez úrazu. Otočila jsem se za sebe a Danuška, že tohle za námi určitě je nějaké divadlo, že jim to říkal jednou průvodce. Takže jsme se ještě pro jistotu prošli dál po stezce a pokoušeli se vyfotit divadlo. :D



A od divadla na druhou stranu je pro změnu budova Parlamentu. Historické stavby se vážně dají takovou pohodovou procházkou obejít bez toho, že byste se nějak extra namáhali. A pokud vám stačí jako mně, že si je prostě jenom vyfotíte zvenku a nebudete platit za vstupy, tak si výlet užijete. 



Vzpomínáte si ještě na začátek, kde jsem psala, že jsme vyrazili na Karlskirche? To jsme nesměli vynechat. Už jenom proto, že na té první fotce je tak úžasně zachycený. Vyjeli jsme metrem. Vystoupili na Karsplatz (protože to znělo nejpodobněji. :D ). A po pár krocích jsme ho uviděli. Takže se pořádně zadívejte na první foto........ Výborně. Máte? A teď je tu smutná realita. :D


Bohužel ho opravovali. :( Tenhle rok asi pravděpodobně všechno opravují po celém světě. :D Ale tak i poslední věc z našeho programu jsme našli, takže byl nejvyšší čas popřemýšlet nad tím, kam zalézt do restaurace a dát si něco dobrého. Člověk přece jezdí do Vídně kvůli sacher dortu, ne? :D 

Kolem se bohužel nic jako restaurace nevyskytovalo a tak jsme se rozhodli, že zajedeme zpátky ke katedrále. Tam je náměstí kavárnami a restauracemi úplně poseté. Co na tom, že zaplatíme velké peníze, protože jsme u turistické zóny. Když už tu jednou jsme, alespoň se necháme hýčkat. Skončili jsme v takové malé kavárně hned naproti zastávce metra, co se jmenovala Café Weinwurm. Určitě doporučuju. :) Strašně milá obsluha. Odcházela jsem o necelých 10 euro lehčí, ale měla jsem sacher a horké mléko. 


Nedávám to sem proto, abych dělala reklamu a ten odkaz tam taky není proto, že bych z toho něco měla, ale tak třeba jednou budu mít Alzheimera a budu si pročítat nějaké staré příspěvky a budu chtít vědět, kde jsem přesně byla a co jsem všechno dělala. :D Člověk nikdy neví. :D Najedli jsme se, napili a zamířili na zpáteční cestu na nádraží, protože v pět už nám zase jel vlak pěkně do Pardubic. 

Co jsem ale chtěla zmínit hlavně je to, že celý den jsem si připadala hrozně nesvá. :D Neztratili jsme se nikde v centru. Neztratili jsme se v metru. Vždycky jsme odhadli správný směr. Nikdo nám nic neukradl. Nikdo nás neobtěžoval. Nikdo po nás nic nechtěl a všechno vyšlo podle plánu. :D A já měla dojem, že určitě někde zakopaný pes být musí. To není ono, když všechno vychází. Spoléhala jsem, že tedy alespoň cestou domů se pravděpodobně něco stane a přijedeme s několika hodinovým zpoždění. Ani tentokrát to nevyšlo. :D Přijeli jsme jen o 15 minut později. Což je na České Dráhy strašně málo. :D 

Abych pravdu řekla, výlet to byl výborný, ale ti prodejci v obchodech fakt dokážou zkazit náladu. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z vedra do výhně Egypta...

Už je to tady! Zase na cestách. Pokud jsem tvrdila, že letos všichni jeli do Slovinska na outdoor aktivity, potom druhá polovina národa Čechů a Slováků vyrazila do Egypta do Hurghady na válecí dovolenou. Nikdy nikoho nepomlouvejte, protože na 99% vám tam všichni budou rozumět.

Tentokrát jsme jeli s kamarádkou Péťou, kterou jsem před rokem potkala v Indii. Obě dvě jsme chtěli do Egypta a obě dvě jsme neměli nikoho, kdo by jel s námi, protože však to znáte. Když tě nesežere žralok (chvíli předtím proběhla v novinách ta zpráva, kdy žralok pokousal toho pána v Egyptě), tak tě dostane písečná bouře. Jistě! Jako kdyby se v Egyptě snad hnul lísteček a foukalo (rozumějte, fakt směšná představa při těch 38 stupních ve stínu a vánek? - co to jako je? Jak se to projevuje?). No a pak samozřejmě strach z teroristů, protože ti určitě čekají až vyjedu za hranice! Ach jo. No a nakonec ještě jsem oznámila, že chci plout po Nilu a začali důležité a světaznalé rozbory nebezpečí, kdy mě sežere na Nilu …

Jak jsem si splnila sen v Jordánsku...

Znáte to, to si takhle otevře Ryanair novou linku někam, kam se člověk mohl předtím dostat za neskutečné peníze a hned tam je celý český národ... společně se mnou.

Ryanair otevřel linku z Prahy do Ammánu, hlavního města Jordánska. Co mám na seznamu už spoustu let je skalní městečko Petra. Všichni z Instagramu známe ty fotky, kde sedíte někde vysoko na vyhlídce a pod sebou máte Pokladnici. Přesně jak ji mám já na obrázku vlevo. A samozřejmě, že i já mám úplně stejnou fotku. Když všichni, tak tentokrát já taky hned z několika důvodů. Za prvé, vůbec jsme nevěděli, že na tuhle vyhlídku vlastně jdeme. To je tak, když neumíte číst v mapě a pořád čekáte, kdy se konečně objeví ty zatracený chrámy v překladu Královské hrobky (a jak vysoko je asi museli postavit, ty lidi byli úplný idioti!). Pak vyjdete nějakých 700 schodů, dostanete se na vysokou skálu z které se vám dělá zle jen pohlédnete dolů a protože je tam cedule, že je tam vyhlídka, když už jste nahoře a ty zatracený chrámy tady nikde …

Hurá akce do Dubaje...

Nedávno jsem zjistila, že mi teď ke konci roku ještě zbývají 2 dny dovolené a s volnem v práci mi to vyšlo na celý týden ani nevím jak. Nějaký čas jsem spekulovala nad tím, jestli někam vyrazit a pak jsem si řekla, proč si ke konci roku neodpočinout a nejet někam s cestovkou, kde všechno zařídí. Jedinou podmínku jsem měla, že jsem chtěla někam do tepla. Už dvakrát jsem na dlouhých cestách přesedala v Dubaji na letišti a dvakrát jsme si s kamarádkou Luckou, která se mnou většinou jezdí říkali, že bychom se tam chtěli kouknout na delší čas. Jenom tam a uvidíme, jak by vyšel čas. No a pak nás... ok, mně inspirovaly akční letenky do Dubaje. S cestovkou to na 5 dní vycházelo někde kolem 13 500,- jen se snídaní, plus samozřejmě kapesné a výlety. Když si vezmete, že třeba lístek na nejvyšší budovu světa stojí 135 AED (na naše 810,-), ty ceny vám strašně rychle naskáčou. Musíte platit dopravu z hotelu po městě, protože byl docela daleko od centra. Musíte něco jíst. Chcete si něco kupovat. Za…