Miláno...

Před měsícem jsme s kamarádkami vyrazili do Itálie. Rozhodli jsme se to pojmout jako poznávací dovolenou. Kdybych si já mohla vybrat, asi bych chtěla projet Itálii formou roadtripu.

Fakt bych chtěla někoho, kdo by měl řidičák a nevadilo mu jezdit se mnou a spát v autě. :D Hlaste se dobrovolně, kdyby se tu objevila nějaká duše, co by do toho šla, ano? Hlavně někdo tolerantní, komu by nevadilo, že potřebuju asi tak 4 hodiny denně ve společnosti lidí úplně mlčet? :D

To jsem trochu odbočila. Já se prostě neumím držet tématu. Itálie... Čtyři města během 8 dní. Naše cesta začínala letenkou z Prahy do Milána.


Abych ale šla chronologicky, přiletěli jsme na letiště Malpensa a plánovali koupit lístek na autobus a dostat se do centra. Kdo by to byl řekl, že tři páry očí prochází kolem prodejny jízdenek a nevšimnou si. Po nějakých 10 minutách bloudění po halách letiště jsem ztratila nervy a šla se zeptat nějaké ochotné paní za přepážkou na EasyJetu, kde přesně se koupí lístky. Neuměla anglicky. Vychrlila na mě italsky směr a já se bezradně vracela k holkám s tím, že to prostě musí být někde v hale (naštěstí paní uměla alespoň gestikulovat). :D

A samozřejmě že to bylo v hale. Jenom slepec by si nevšiml cedule na prodej jízdenek, ale tak nutno podotknout, že po dvou hodinách letu člověk prostě nepřemýšlí právě nejpřesněji a rozhodně si nepřipadá, že by v letadle přibral v mracích trochu inteligence. :D Koupili jsme jízdenku za 8 euro, čekali chvíli na zastávce a po další hodině jsme dorazili do centra Milána.

Jako první nás přivítalo kousek od zastávky vlakové nádraží. A ta budova je skutečně úžasná.


 Při odjezdu do Benátek jsme měli možnost si ji prohlédnout i zevnitř, ale to bych zatím moc předbíhala. Dopředu jsme měli naplánovanou trasu. Takže hlavní bylo najít nejbližší zastávku metra (zjistit, jak se jmenuje a kde se vlastně nacházíme :D ) a odtamtud dojet co nejblíž k našemu hotelu. Trochu si zabloudit kolem (to musí být :D ) a ubytovat se. :D Hotel byl ve čtvrtém patře. Moc nadšené jsme byly, když jsme musely po schodech nahoru s našimi těžkými batohy. Věřte mi, i když nemají tolik kilo, ono se to docela pronese. :D

Překvapivě šlo všechno podle plánu. Jako žirafy s dlouhými krky jsme se procházeli po náměstíčku před vlakáčem a hledali červenou značku "M" jako metro. Byla kousek od nás. Jsme šikovná děvčata, koupili jsme celodenní lístek na metro za 4,50 euro a vystoupili jsme na správné zastávce.

První kámen úrazu samozřejmě byla poloha hotelu. Nacházel se docela daleko od metra (ale byl levný... jaj, co na tom, že člověk k němu musí jít 10 minut pěšky). Samozřejmě je vám jasné, že z těch deseti minut byla nejméně půl hodina, že jsme nejprve nabrali úplně jiný směr a potom jsme se zase poctivě vraceli. Ale tak co? Když už jsme jednou vyrazili za dobrodružstvím, není nic lepšího, než se ztrácet v Itálii. Člověk uvidí tolik úžasných budov. Našli jsme hotel a ubytovali se. To je to nejhlavnější.

Naším stěžejním bodem byla Milan Cathedral (neboli Duomo di Milano). Neskutečně úžasná stavba. Všichni víte, že jsem na stavby ujetá.


Občas se vám podaří nafotit záběr, díky kterému máte pocit, jak neskutečně magical nějaké místo je, přestože se vám to osobně nezdá. :D Mám hrozně ráda tu fotku vpravo. V podvečerním slunci vypadá vždycky všechno úplně jinak. Anyway, jak už jste někteří četli na mém lj, tak shodou okolností nás hned u katedrály při východu z metra odchytly nějací "dobrodinci", kteří všem vázali na ruku náramky. Snažila jsem se vysvětlit, že nechci, ale oni samozřejmě, že je to zadarmo. Takže jsme si s kamarádkou říkali, že dobrý. A pak po zavázání na jistotu začali, že člověk by měl přispět na pomoc Africe atd., že budou vypouštět balónky, že by mě nezabilo, pokud bych jich nějaké to euro dala. Takže mou lámanou angličtinou jsem mu vysvětlila, že si může vzít ten zatracený náramek zpátky a že mu nic platit nebudu. :D Ale ty balonky přece jen byly. :D Náramek drží dodneška, pravděpodobně byl poctivě upletený.

Dopředu jsme plánovali pár nejdůležitějších zastávek. Některé z nich nás úplně překvapili. Naše další cesta od katedrály vedla k Santa Maria Delle Grazie, kde jsme chtěli vidět hlavně jak vypadá, protože už na obrázcích mi přišla úžasná. Jak jsme se tak přibližovali blíž po ulici k "nějaké" pěkné katedrále zezadu, tak jsme si všechny říkali, že nevypadá vůbec špatně. Teprve když jsme viděli zadní vchod nás napadlo, že bychom mohli kouknout dovnitř. :D A alespoň pro mě jsme absolutně omylem zjistili, že už jsme vlastně v katedrále, co jsme hledali. Ještě vtipnější bylo zjištění, že uvnitř vystavují originál obrazu "Poslední večeře Páně" od Leonarda  Da Vinciho. Asi největší radost to udělalo kamarádce, která má strašně ráda historii. :D Já jsem si prostě jenom vyfotila "nějaký strašně starý obraz", co namaloval ten týpek, který nakreslil model lidského těla. :D


No a pokud se někomu vybaví Miláno, pravděpodobně třetí taková největší atrakce je zámek Sforza (neboli Castello Sforcezco). Vypadal z jedné strany docela hezky. Je u něho obrovský park. Náš původní plán (rozumějte můj původní plán :D ), byl že bychom si ho obešli a potom se chvíli posadili do parku a odpočívali po náročném dni. Ale když jsme dorazili na místo, bylo něco kolem asi šesté večer a většině z nás už se nechtělo nikam šmajdat. :D  


Takže jsme se rozhlédli, nafotili a spřádali plány, protože další den ráno jsme měli odjíždět vlakem do Benátek. Jako musím říct, že jsme ten den byli neskutečně šikovné. Do centra Milána jsme se dostali někdy kolem třetí odpoledne a v šest jsme měli všechno z našeho programu za sebou. Ale ta únava dělala svoje. To je nejspíš tím, že létání fakt vysiluje. Je to zvláštní, člověk nic nedělá a jenom sedí, ale stejně je to znát. :D

Když jsem začínala psát tenhle článek, myslela jsem, že to spojím ještě s těmi Benátkami, ale zase na druhou stranu mi přišlo, že už tak je to docela dlouhé a to je jenom popis Milána. Takže jsem se nakonec rozhodla, že udělám každé město samostatně. :D Doufám, že to tedy přežijete. 

Další věc, nevím, jestli jste si všimli, ale tentokrát šlo všechno podle plánu. Bylo to znovu až trochu moc podezřelé, ale nebyl důvod si stěžovat. :D



Komentáře

  1. žirafy :D to mě dostalo... můj náramek rupl asi pět minut poté, co mi ho navázal na ruku. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten můj pořád ještě drží, ale asi ho teď před odletem odstraním.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky